Questy

Zajatec

Je mi zima. Přes den to ještě jde, je tepleji a občas skrz šedou hradbu mraků prosvitne i nějaký ten hřejivý sluneční paprsek, ale noci jsou mrazivé. Skoro nespím. Cloumá mnou chlad, strach a beznaděj. Závidím tomu zraněnému hraničáři – nic necítí. Dlouhé hodiny nehybně leží schoulený v rohu ohrady, kdo ví, jestli spí nebo je v bezvědomí. Možná že je už mrtvý. Přivlekli jej před několika dny těžce raněného, pokoušel jsem se sice nějak mu ty rány obvázat, ale dala se do nich infekce. Zemře dřív, než si pro něj přijdou. Má štěstí. Já tu sedím s drkotajícími zuby, sžíraný myšlenkami a vzpomínkami. Už aby byl konec.

Je tomu už přes tři týdny co nás chytili – mě a bratra. Já to Torymu říkal, že Nox Tereg je nebezpečná, a že bychom tam neměli chodit. Vysmíval se mi do zbabělců a maminčiných mazánků. Moc dobře věděl, že to nemám rád. Šel jsem s ním a teď to mám. Tory, Tory, ta tvoje dobrodružná povaha. Už od začátku nás provázela smůla. Kolem bdících jsme ještě jen tak tak proklouzli, ale při boji se slaboučkými létavci si Tory ošklivě pochroumal ruku. Měli jsme se tehdy vrátit, ale to ne, to by nebyl Tory, aby si nehrál na hrdinu. Poté, co jsme se vyškrábali ze soutěsky, jsem uklouzl, a kdybych s sebou nevzal prozíravě lano, pomocí kterého mě Tory vytáhl, tak mě Nox Tereg pohltila. K dovršení vší smůly jsme narazili na jedový oblak a při zběsilém úprku před jeho kouzly jsme jim vběhli přímo do spárů. Chytili nás a zavřeli sem, do téhle malé ohrady.

Drží nás tu o páchnoucí vodě a něčem odporně zeleném, co nazývají jídlem a co jsem byl ochotný se sebezapřením spolknout až po několika dnech hladovění. Mlčenlivého starce, který tu byl zavřený před námi, odvedli za týden.

Přišli ráno, těsně po úsvitu – tiché procesí těch tvorů s krutýma očima. Vedl je jeden velký, s černými šupinami. Syčivým hlasem, kterému bylo jen stěží rozumět, říkal něco o „daru Nejvyššímu“. Stařec šel s nimi dobrovolně, nevzpouzel se, byl smířený s osudem. Zhruba půl hodiny po jejich odchodu údolím zatřásl strašlivý řev, z kterého tuhla krev v žilách. Nechci myslet na to, co se se starcem stalo, zvlášť teď ne, když bude brzy svítat. Teryho odvedli týden na to.

Křičel a vzpouzel se, ale nebylo mu to nic platné. A dnes, dnes si přijdou pro mne. Mám strach. Tma kolem už zesvětlala blížícím se úsvitem. Je mi zima...