Vampire
Na Britain se snášel příkrov ticha. Poslední zvuky dne byly pohlceny tmou a měsíc začal svůj podivný tanec s hvězdami po obloze. Není čeho se zachytit a lucerna prohrává svůj marný souboj s temnotou. Žebrák se vláčí do svého špinavého úkrytu, brumlaje si něco pod vousy, neohlíží se zpět. A za ním stín...
Černý jako sama noc, běžíš pustou ulicí. Noční volnost ve vlasech, život proudící cévami, a opět to naprosté ticho. Žádný tvůj krok není slyšen, žádný tvůj pohyb není viděn.
Naprostá volnost a ochrana noci. Lidé jsou pryč, zamkli se ve svých příbytcích, vykonali své rituály a upjali se ke svým bezmocným bohům. Mají proč. Jsi na lovu.
Žebrák zahýbá za roh, ještě pár rychlých kroků a bude ve svém úkrytu. Teplo a maso krys. Dnes si vydělal na další dva dny života. Byl to dobrý den.
Letmý závan větru a lucerna zhasíná. Žebrák přidává do kroku. Chlad prostupuje jeho starými hadry a tiskne je více na tělo. Krok, další, třetí. Už tam skoro je...
Nic neruší tvůj běh nocí. Užíváš každého nádechu čerstvého vzduchu, jen ten měsíc trochu pálí na kůži. A najednou ten pach. Pach člověka. Pach Krve. Jde to zpoza rohu. Rychlý krok a jsi tam. V dáli vidíš shrbenou postavu, možná se nějaký námořník zapomněl v krčmě, možná obchodník, co pracuje do noci. Je to jedno, oba mají krev. Pohledem zhasínáš lucernu, jenž tě bodá do očí, a přikrýváš se pláštěm. Hon začíná.
Konečně dosahuje úkrytu. Teplo domova. Milované staré kusy hadrů, jenž ho ukryjí před tou otravnou zimou. Stařičké kusy harampádí a kočárů, mnohé sloužící zcela jiným účelům. Žebrák má velký majetek a je si toho vědom. Je to totiž Král žebráků, a jako takový má v rohu svou chloubu, svůj milovaný trůn. Staré křeslo prolezlé havětí a s vybledlými barvami. Žebrák se naň s láskou podívá. A v křesle sedí temná postava, Král noci.
Je to žebrák. Ten zápach ti to říká a vzpomínáš: bída, utrpení, špína s strach, bití, medovina a žádné ženy... Ano již jste se potkali.
"Zdravím tě Beargu, hezký domov sis zařídil," promlouváš z křesla a pozoruješ příchozího. Je zmaten a vyděšen. Svírá pěsti a rozhlíží se po zbrani. "Nalevo máš onu starou dýku. Ano, tam! Skvělé!" A opět ty vzpomínky: lesk čepelí, dýky se míhají okolo tvé tváře, křik žen a supění mužů... Žebrák sahá po dýce a s novou jistotou se k tobě plíží. "Jen se uklidni, nic ti ode mne nehrozí. V klidu se posaď na támhlety sudy a poslouchej mne na okamžik."
Žebrák cítí strach. Náhle postava promlouvá a on se chopí dýky. Zná tu postavu. Ale je na ní něco divného, něco temného a studeného. Není to jen tváří, ze které stěží vidí linku rtů, ale celkovým postojem těla. Tělo mluví samo. A mluví o smrti.
Pozoruješ svou oběť a přemýšlíš nad laciností lidského života. Sjíždíš pohledem na linku krční tepny a slyšíš tlukot jeho srdce. Není to ale jen zvuk, je to i pocit. Cítíš proudění krve jeho žilami, život pulsující v těle před tebou. A sníš. Sníš o krvi přelévající se přes tvé rty, stékající do útrob tvého těla a o té opojné síle cizího života. A v tom se to mění, je to tvé srdce a tvůj rychlý dech, plíce nezvládají tu námahu, běžíš? Ach, otravná vzpomínka. Musíš se nasytit. Krev začíná ovládat tvůj mozek a dech se ti zkracuje. Musíš jednat rychle. Nemůžeš tomu odolat.
Žebrák postřehl tu změnu. Něco není v pořádku a dýka se zdá tak malá oproti tomu vetřelci. Postava vstává z křesla. Trhaný a silný pohyb. Chce zůstat sedět v křesle, ale nemůže. Kráčí k žebrákovi a její stín se vlní. Ne, stín se směje, tančí krokem šílence, přibývá a mizí a ve všem je zuřivost. A touha.
Nejsi schopen se ovládat. Ta tepna je celý tvůj svět. Její pohyb je symbolem jeho života. A bude tvůj, za několik okamžiků bude úplně tvůj, až do poslední kapky. Snažíš se promluvit, ale slova ti váznou v hrdle. "Víš... jak je to... jak je to těžké být... jako já? Kolik bolesti... strachu a utrpení... aaaaaaaaach co ti to vykládám, stejně zemřeš."
Žebrák ječí hrůzou neschopen pohybu, nyní chápe tajemství té osoby, už pochopil ten postoj a stín, ví, odkud ji zná a ví, kdo je a čím je.
Blížíš se k němu, mozek pokryt karmínovým příkrovem a oči neodtrhnuté od tepny. Opět jsi fascinován jejím tvarem, každým záhybem a pohybem, kdy krev poskočí o kousek vpřed. Chtěl by sis trochu uschovat do flakonu, ale chceš ji všechnu a chceš jí hned. Tepna se kroutí, šklebí se na tebe a láká tě svůdným tělem Vesperské děvky, a cítíš na krku dech, stejně smyslný dech jako tvůj. Stejně toužebný a stejně slibující. je to také dech smrti, ale tvé. Co se to děje? Jsi snad ty ta oběť? Vzpomínka. Pouhá vzpomínka.
"Jsi to ty? Opravdu jsi to ty? Aaaaaaaaach, neeeeeeeeee!" křičí žebrák, ale postava neposlouchá. Nemůže poslouchat. Sklání se nad žebrákem a linka jejích rtů se zavlní a jemně rozevře. Unikne zasyčení: "Ano, jsem to já, opravdu jsem to já." A zakusuje se žebrákovi do hrdla.
Postava si přitiskne žebrákovo tělo pevně ke svému. Její postoj se mění a probíhají jím záchvěvy vzrušení. Žebrák se snaží naříkat a modlit ke svému bohu, ale pomalu jeho hlas odumírá a objevuje se euforie. Extáze pohlcuje žebrákovo tělo a chvění se stupňuje. Je to tanec a milování. Tanec bolesti a zloby, tanec žalu a bídy a zároveň tanec naprostého vytržení a štěstí. A nad tím vším se tyčí stín, stín obrovský a odporný, stín monstra s křídly a tvaru démona. A stín tančí s nimi.
Vzrušení pominulo. Ze scény odchází temná postava, otáčeje se od ležícího těla zamumlá: "Ano, byl jsem to já, bratře" a zmizí ve stínech.
Den třetí.
Zabil jsem svého bratra... !!! Potkal jsem ho při lovu. Plížil se jako vždy do svého hnusného úkrytu, který jsme předtím společně sdíleli pět let. Chtěl jsem si s ním pohrát a vystrašit ho, ale pak to přišlo. Touha, touha, které nešlo odolat. Takové to ještě nikdy nebylo. Musel jsem mít jeho krev, nebylo jiné možnosti. Napadlo mne ovšem tu krev uschovat do flakonů, které nosím s sebou. Touha však byla silnější a zabila bratra. Já ne, já nechtěl.
Vypadl jsem z toho místa, neschopen klidného uvažování. Ještě jsem k jeho mrtvole něco pronesl, ale pak mne pohltila noc. Toulal jsem se nocí několik hodin. Nevím přesně, kam jsem šel, ale jedno vím jistě: cosi ve mne se změnilo. Veškerá lidskost, kterou jsem si uschovával, byla pryč, zbyl jenom stín a jakýsi neznámý pocit.
K ránu mne přepadl žal. Nemohl jsem pokračovat dál, celé moje tělo zesláblo a klekl jsem na zem s hlavou v dlaních. V tom jsem zaslechl kroky. Děvka se vracela z přístavu, parfém stěží dokázal překrýt zápach opilých námořníků. Zastavila se u mne: "Jsem už trochu ztahaná, ale jednoho nešťastníka bych ještě zvládla," pošeptala mi a rozkročmo se nade mnou postavila. A pak to přišlo zase. Touha a chtíč po její krvi. Ale bylo v tom něco dalšího. Trochu jsem zpozorněl. Ano! Cítil jsem z ní svého bratra. Touha se smísila se zuřivostí. "Jak se opovažuješ připomínat ho?" zaječel jsem na ni, když jsem se zvedal z kolenou. Neodpověděla. Panenky doširoka rozevřené, paralyzována civěla na mou hruď. Pocítil jsem to také. Něco temného se ve mě dmulo a rostlo. Hruď se mi napínala a praskala, paže se počaly kroutit a bolest mne zasáhla do mozku. Záda se rozpukla a cítil jsem růst něčeho, na co jsem neměl odvahu se podívat. Obraz před očima se mi změnil. Vše zahalila rudá pokrývka, tep v uších překryl všechny ostatní zvuky.
Děvka se pohnula, utíkala ode mne a něco křičela. Chtěl jsem běžet za ní, pomstít svého bratra ale bolest mne srazila k zemi. Ještě jsem zaslechl její křik "Stráže, stráže! Proboha je to monstrum...". Od země se odrážel dupot železných bot. Pomalu jsem se zvedl, zhrozen nad tím, jak vypadám. Takhle mně nedostanou, pomyslel jsem si a utíkal do postranní uličky. Tam jsem se svalil do hromady odpadků a splašků a milosrdně mne opustilo vědomí.
Den čtvrtý.
Probudil jsem se do nového dne - a žil jsem! Moje obavy ze slunce se rozplynuly během prvních pár úderů srdce. Po tři dny jsem se pohyboval jen v noci. Ze strachu ze dne jsem se ráno ukrýval do kanálů. A vše zbytečně. Slunce mne pálí, ale nezraňuje...
Den pátý.
...Opět jsem prodělal onu proměnu. Naštěstí se to odehrálo mimo město, na zapadlém hřbitově. Rozhodl jsem se procvičit své schopnosti s dýkou, ale zasažen mne pohltila vlna zuřivosti. Vše ve mne se vzpíralo, ale nemohl jsem tomu odolat. První kostlivec padnul po druhém zásahu. Okolo dalšího jsem proběhl a utrhl mu hlavu ladným pohybem mých pařátů. Pak ale přišla parta místních "hrdinů" a ve strachu jsem se ukryl do lesa...
Den šestý.
Další proměna... opět nekontrolovatelná, ale zjišťuji, že jsem mnohem silnější a obratnější. Moje mysl je ovšem pokryta příkrovem nenávisti a jen těžko se mohu ovládat.
Den sedmý.
Je to již sedm dní od mého zrození a potkal jsem další upíry. Skryt ve stínu vyslechl jsem rozhovor dvou upírů a mnoho jsem se přiučil. Nejdůležitějším poznatkem bylo, že ona proměna se dá kontrolovat. Je k tomu třeba zelený krystal, který má naprostá většina zrozených již u sebe. Proč jsem na tom byl jinak? Musím se po nějakém poohlídnout.
Den jedenáctý.
...a tak došlo k tomu, že jsem se proslavil. Několik dobrodruhů potřebovalo pomoc a já jim ji poskytl. Dobyli jsme ledovou jeskyni a porazili mohutného démona. Poklad byl obrovský a naše jména nebudou zapomenuta.
Den dvanáctý.
Pozoruji, že se někteří upíři nebojí ve dne a po proměně na ulici. Také jsem to zkusil a překvapivě, asi kvůli té ledové jeskyni, nikdo nezavolal stráže a lidé mne brali normálně.
Den třináctý.
Dnes jsem v proměně posílil a způsobuji větší zranění. Pořídil jsem si také koně, poohlédnu se tedy po vhodném vybavení…
Den čtrnáctý.
...jednoruční meč, dýka, kopí a krátké kopí, válečná sekera, krys. Plátová hruď, kroužkový komplet a kožená vesta s rukavicemi. Bojové vybavení, na něž padly všechny mé naloupené a vybojované peníze. Jal jsem se tedy zkoušet, zda jsem něco ze svých bojových schopností nezapomněl. Po pár úderech jsem vyloučil sekeru. Moc těžká a neohrabaná. Taktéž jednoruční meč mi nepřijde moc pohodlný. Zato krys je nádherná a elegantní rychlá zbraň. Krátké kopí také není špatné, ale trochu neohrabané, takže nebudu moci používat štít. Budu si s sebou také brát kopí dlouhé, je sice pomalejší, ale zato způsobuje větší zranění. Ze zbrojí mne nejvíce nadchlo kroužkové brnění. Skvěle mi padne, neomezuje mne v pohybu a dobře chrání. Plátové je naprosto nepoužitelné, nemohu se v tom hýbat. No a kožené ať si nosí chudí a zloději. Skoro nechrání a po čase začne smrdět.
Den jednadvacátý.
Dnes jsem měl velké štěstí. Potkal jsem jednoho mága, jméno si nepamatuji a ten mne zasvětil do tajemství čarování. Pořídil jsem si magickou knihu a pár základních ingrediencí a mág mne počal učit magická zaříkávání. Celkem mi to šlo, ale nejsem schopen kouzlit nic útočného, zato základní a praktická kouzla mi jdou výborně. Musím to s ním ještě trénovat.
Den třiadvacátý.
Trénink kouzlení je moc náročný. Sice již vykouzlím magický oheň, ale veškeré mé úspory z ledové jeskyně jsem zaplatil za ingredience (takzvané reagenty). Vrátím se tedy k brutálnímu boji, ale opět mi mág pomohl. Řekl mi základy umění obvazování ran a míchání lektvarů. Již jsem namíchal pár lektvarů s krví, ale alchymie mi byla do té doby neznámá.
Den osmadvacátý.
Sílím a sílím, jak moje pověst roste. Umím si již namíchat většinu základních lektvarů, ale slyšel jsem, že pokud se to lépe naučím, prodejem některých si lehce vydělám. Také již nemám problémy se základními přisluhovači zla. Kostlivci nevydrží v mém stínu ani pět tepů srdce a orkové s hrůzou utíkají, jakmile mne zahlídnou.
Den třicátý.
Dnes jsem zhodnotil svou dosavadní existenci. Je skvělé býti upírem. Monstra nepředstavují vážnější oponenty a ostatní moje schopnosti mi garantují výborný způsob obživy. Vyrážím nyní do ulic, spálit tento deník a zapomenout na svůj lidský život...
Běžíš ulicemi se svým deníkem v ruce. Volnost pohybu tě nepřestává fascinovat a i největší válečníci ti uhýbají z cesty. Máš v plánu hodit vše za hlavu a začít život nový, úplnější a smyslnější. Nic se ti nebude moci postavit do cesty a legendy vzpomenou na tvé jméno. Jsi totiž Upír, vládce noci a strážce dne.
Brujah, The Keeper of the Traditions
Diskusní fórum na téma povolání
| STR: | 110/150 | DEX: | 100/140 | INT: | 90/10 |
|---|
|
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Level | Kouzlo | Runy | Reagenty | Cast Time |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Clumsy | UJ | Ns,Bm | 10 |
| 1 | Feeblemind | RW | Ns,Gi | 10 |
| 1 | Magic Arrow | IPY | Ns,Bp | 10 |
| 1 | Night Sight | IL | Ss,Sa | 10 |
| 2 | Agility | EU | Bm,Mr | 20 |
| 3 | Fireball | VF | Sa,Bp | 30 |
| 3 | Poison | IN | Ns | 30 |
| 3 | Teleport | RP | Bm,Mr | 30 |
| 4 | Mana Drain | OR | Ss,Bp,Mr | 30 |
| 5 | Blade Spirit | IHJY | Ns,Bp,Mr | 40 |
| 5 | Mind Blast | PCW | Sa,Ns,Bp,Mr | 40 |
| 5 | Paralyze | AEP | Ga,Ss,Mr | 40 |
| 5 | Poison Field | ING | Ss,Ns,Bp | 40 |
| 6 | Mark | KPY | Bp,Bm,Mr | 40 |
| 6 | Paralyze Field | IEG | Ss,Bp,Gi | 40 |
| 6 | Reveal | WQ | Sa,Bm | 40 |
| 7 | Mana Vampire | OS | Ss,Bp,Bm,Mr | 50 |
| 8 | Resurrection | AC | Ga,Bm,Gi | 50 |
| Summon | Název | Magery |
|---|---|---|
 |
Vampire Bat | 95.0 + 70.0 Stealth (pouze Vampire z klanu Tremere v Elder Vampire Setu) |
Speciální itemy:
Wing of Stone Imp - velice vzácný předmět, který zlepší schopnosti morphu do Stone Impa (Gangrel) a vylepší klanové itemy (Brujah, Tremere). Úprava síly morphu a klanových předmětů ovlivňuje taktéž barvu.
Upíří rakve
Členové upířích klanů (ti, kteří prošli questem a mají nové pláště/šerpy) získávají možnost pronajmout si svou vlastní rakev ve které mohou odpočívat. Vstup do prostoru klanových krypt se nachází v cechu upírů. Krypty jsou rozdělené na tři části podle klanů. Pokud jste prošli klanový quest a najdete v části určené pro váš klan volnou rakev, můžete si jí pronajmout. Nájem činí 10K měsíčně. S nájmem rakve získáte do hlavního batohu nonmovable a nb klíč, který vám umožní:
- teleportovat se ke své rakvi
- zjistit stav nájmu rakve
- a především využiít sílu, kterou získáte spánkem v rakvi
Pokud se nacházíte u rakve, můžete (kliknutím na jakoukoliv část rakve):
- získat přístup do banky
- zaplatit nájem
- opustit katakomby
- uložit se ke spánku - budete teleportováni do rakve ("zapuštěni do země"), kde musíte odlognout (= usnout). V rakvi je zakázáno provádět jiné činnosti. Po nalognutí (= probuzení) kliknutím na rakev vylezete ven. Jiný způsob opuštšní rakve není možný. Síly, které spánkem načerpáte pak závisí na vašem klanu (každý má jiné) a na počtu hodin, které jste odpočinekm strávili. Čím déle jste spali, tím mocnější sílu můžete použít.
Specializace:
Změna je možná za 1 000 000 zlatých a podle další cesty i podle skillu. Pokud při změně nelze použít skládanou zbraň bude vyměněna za typ použitelný.
Při splnění questu Tři Bratři, kdy upír si vybral jeden z klanů, lze nyní při příchodu nové éry své vědomosti prohloubit a zvážit si zda setrvat, či změnit své přesvědčení. Nabízí se tu stále zatím jen tři cesty. Pohlédněte dále co Vám přinášejí. (Polopatě, mám splněný starý quest s plášti z Covetous, ale nemám nový. Musím splnit nový, abych získal odznak klanu libovolný. Následně lze bez postihu změnit klan na ten vylepšený z jakéhokoliv klanu starého.)