Questy
Unicorn
Babičko! ... Babičkóóó!" dětský křik rozčísl ticho noci.
"Uh, co se děje, dítě?" přispěchala stará žena k dětské postýlce.
"Pověz mi pohádku, prosíííím" zaškemrala holčička.
Stará žena se široce usmála a posadila se vedle postýlky, "kterou bys ráda dnes, drahoušku?"
"Jozefína říkala, že její sestra chce mít na svatbu ty nejbělejší boty, prý budou z kůže jednorožce. Co to je jednorožec, babičko?"
Jakoby ji zasáhl blesk. Hlavou jí v tom rázu prokmitla stovka obrazců. Mladá dívka s jejími rysy, udatný mládenec, starý otrhanec... Ach, proč jenom chtěla, aby ho šel hledat, proč jen byla tolik pošetilá, tak marnivá. Vidina bělostné kůže jí zaslepila mysl. Ach Juliáne, má jediná lásko, jak jen jsem na tebe mohla kdy přestat myslet.
"Babičko, stalo se ti něco?" strachovalo se děvčátko.
"Ne, ne, jsem v pořádku dítě" vzpamatovávala se. "Dobrá, povím ti příběh o jednorožci, hezky si lehni a usínej."
...
"V těch nejhlubších lesích, kde pramení nejčistší voda, žijí čarokrásná stvoření. Vypadají jako bělostní koně, jen vprostřed hlavy jim roste bílý roh. Jsou to posvátná stvoření a zcela se straní lidí. Jen málokdo se může chlubit tím, že by je koutkem oka zahlédl. Ale i tento okamžik stačí, aby to změnilo tvůj život. Když spatříš jednorožce, staneš se lepším. Nikdo nesmí zabít toto posvátné zvíře, nebo bude proklet až na věky."
"Proč by to někdo dělal, babičko?"
"Pro zisk, má milá. Kůže z jednorožce je tou nejvzácnější ševcovskou surovinou a prach z jeho rohu ti prý může přinést nesmrtelnost."
"Ale jak to někdo mohl zjistit, když se ti jednorožci nesmějí zabíjet?"
"To nevím, má milá, a ani vědět nechci."
"A jak tedy může mít někdo boty z jejich kůže? To teda nechápu, babi."
"Když jsem byla malá jako ty, vyprávěla mi často moje babička pohádku o jednorožcích. Před mnoha a mnoha lety prý jeden z jednorožců, ve snaze pomoci jedné dívce, spáchal mimoděk strašný zločin. Jeho přičiněním zemřel člověk. Ale protože jednorožci jsou podstatou čistoty, přišel tento nebohý tvor o svou podstatu a také o rozum. Od té doby prý bloudí světem a vysvobodit z utrpení jej může jen smrt. Dlouho si všichni mysleli, že je to jen pohádka, ale pak se objevil ten tulák..."
- Ach kdybychom ho nikdy nepotkali, ach Juliáne! - kmitlo jí hlavou.
"Jaký tulák, babi?"
"Tulák, který to zvíře spatřil, a zaplatil za to krutou daň. Jednou se prý procházeli, on a jeho družka, lesem a najednou se odněkud objevil zvláštní tvor. Podle koňského tvaru těla a rohu mezi očima to byl zřejmě jednorožec, ale nebyl čistě bílý jako ostatní, byl celý jakoby podlitý krví," hlavou jí opět začaly běhat obrazce, rychle je zaplašila a vyprávěla dál: "Družka toho muže prý tvora oslovila, a pak nastalo peklo. Jediným kopem odmrštil muže přes celou paseku a on ztratil vědomí. Když se probral, po koni nebylo ani památky a po pasece zbylo jen spousta krvavých cárů... Dlouho hledal tvora po lesích, aby pomstil smrt své milované, ale už jej nikdy nespatřil. Když jsem ho potkala já, byl už příliš starý na to, aby dál hledal v lesích, a proto přislíbil všechen svůj majetek tomu, kdo přinese důkaz o tvorově smrti.
Od té doby chodí lesem mnoho bojovníků a hledá šíleného jednorožce, ani tak ne pro tulákovy cetky, ale hlavně pro tu jedinečnou možnost. Pro možnost zabít beztrestně jednorožce a získat to, co jinak získat nelze."