Questy
Sběratelé
Krčmou se rozezníval hlahol hostů a přehlušoval bardův zpěv.
"Buď zdráv, příteli!" oba učeně vypadající muži vesele pozdravili nově příchozího.
"I vy buďte zdrávi přátelé, jak jdou obchody?"
"Každoroční trh se moc nevyvedl, lidé už nejsou, co bývali, nikdo nečte, málokdo má chuť se něčemu učit, ale v městské knihovně jsem objevil několik zajímavých svazků, které naši farmáři nepochybně uvítají," poněkud kysele se usmál nejmladší muž.
"Ale Johne, přece by sis to tak nebral... Vždyť jsi sám žádal o přeložení do té bohem zapomenuté krajiny," snažil se jej utěšit nově příchozí.
"Tobě se to mluví, Cassidy, ty jsi zahrabaný mezi svými exponáty a lidi k tomu nepotřebuješ. A když se ti zachce, tak stačí vystrčit nos z domu a můžeš žít životem velkoměsta, ale na tom ostrově se prostě nedá dělat vůbec nic. Ještěže jsou takovéhle příležitosti k návštěvě hlavního města."
"Aby ses nedivil mladý příteli, Vesper není Britain a už vůbec jej nemůžeš srovnat s Trinsicem. Ostatně, myslím, že i kolem obchodu zde přítomného ctihodného mága je více vzrušení než v našem městě. Ale máš pravdu, mně tento stav věcí nadmíru vyhovuje."
Mág pobaveně sledoval rozmluvu svých přátel a upíjel ze svého poháru medovinu. Když v tom si na něco vzpomněl, sáhl do svého vaku a vytáhl pečlivě
upravený sametový balíček. John i Cassidy zpozorněli.
"Neříkej, že jsi něco objevil? Já chodil po trhu celý den a nikde nikdo nic neměl," hořel nedočkavostí Cassidy.
"Vážně? Je to to, co si myslím? Nevěřím, ukaž nám to Mather, prosím," škemral John.
Mágovi na obličeji vytanul spokojený, potutelný úsměšek: "Vy se tu handrkujete o dění ve městech, zatímco já jsem pečlivě pátral a objevil skutečné skvosty. Dokonce mám něco i pro vás dva. Letošní rok se naopak velmi vydařil, podívejte se." S těmito slovy začal pomalu rozmotávat hedvábnou stužku a opatrně odhalovat sametové záhyby.
"Tohle jsem objevil u jednoho chovatele dobytka z Jhelomu," mág vytáhl z balíčku velký zažloutlý tesák a historikovi zasvítily oči.
"Ukaž mi to. Ó ano, to je přesně ono, báječné!" radoval se. "Co za to chceš příteli?"
"To nestojí za řeč, ber to jako dar a příslib lepších časů pro svou vášeň. Dal jsem tomu prosťáčkovi pár zlaťáků, až kňučel blahem, ani netušil, jak mnohonásobně vyšší hodnotu to má. Jen ještě potřebujeme víc kusů. A pro tebe, Johne, tu také něco mám," zašmátral v balíčku a vyndal překrásně vydělanou hadí kůži. "Tohle sice tak levné nebylo, ale přesto kupní cena nedosahuje ani zdaleka skutečné ceny tohoto skvostu. Na, ber to taktéž jako dárek."
Knihovník nadšeně obracel kůži v rukou a detailně ji prozkoumával. "Skutečně, je perfektní, neuvěřitelné. Jsi vskutku kouzelník ctěný mágu. Ale neříkej, že tam nemáš ještě něco. Jak tě znám, tak tvůj balíček divů stále není prázdný."
Mág se zachechtal "jak dobře mne znáš mladíku, vskutku dobře. Jistěže zde ještě něco mám. Dokonce tu toho mám ještě víc, než si myslíte. Nalezl jsem na tržnici starého lovce z hor a nevěřili byste, co jsem od něj koupil za pytlík magického koření. Tři... TŘI medvědí čelisti."
Oba společníci vydechli překvapením. "Neuvěřitelné, měl jsi skutečně štěstí."
"To ano, musel je mít u sebe již roky, alespoň tyhle dvě určitě. Však se podívejte, jak jsou vyschlé."
"Na to si rozhodně připijeme, málokterý rok byl pro naši věc takhle štědrý. Krčmáři! Velký džbán medoviny!"