Dívka u toaletního stolku se na sebe zálibně podívala do zrcadla. Rukou si upravila poslední pramínek vlasů a spokojeně se usmála.
Po chvíli se od stolečku zvedla a přešla k oknu. Za skly se na nebi už začínaly lesknout první hvězdy. Sama pro sebe si vzdychla: „Ach, můj milý! Již za chvíli budeme opět spolu! Od první chvíle, kdy jsi na mě promluvil, jsem věděla, že jsi ten pravý.“ Vzala ze stolečku malý smotek papíru, rozvinula jej a opět si přečetla vzkaz na něm napsaný. Pak jej schovala do kabelky a vyrazila do chladivého vzduchu nastávající noci. Noci, která měla skončit velmi jiskřivě.
S jistotou směřovala k místu domluvené schůzky, tomu nejromantičtějšímu místu, jaké kdy poznala. Bylo to snad šuměním moře, šustěním písku? Přemítala nad tím a po chvíli se rozjařeně pousmála. „Kdepak, to místo je romantické, ale tak krásné je jen díky němu, jeho úsměvu a jeho dotekům.“
Byla na místě včas a trpělivě čekala.
Nenechal ji čekat dlouho, přesně jak se domluvili, ve chvíli, kdy začal příliv, objevil se ve svém rudém plášti a mířil přímo k ní. Srdce jí poskočilo radostí, když spatřila jeho obličej, ohnivé oči a vlasy povlávající ve větru.
Přišel až k ní a objal ji. Pevně ji k sobě přivinul a poté co potěšil její rty svým polibkem, jí do ucha pošeptal: „Dnes budeš má, krásko. Dnes budeš skutečně má.“
Chladný vzduch proťala ještě chladnější ocel. Šaty a kůže milé dívky nekladly žádný odpor. Jen písek temně zašeptal, když na něj dopadlo bezvládné tělo.
- - - - - - - - - - - - -
Dával si na čas, byl si jistý, že na něj počká. Všechny je měl omotané kolem prstu, jen se třásly touhou ho zase vidět. Ta první byla z jeho polibku tak mimo, že si neuvědomovala, co jí provedl, ani ve chvíli, kdy už se její krev vsakovala do země.
Ta druhá? S ní to bude stejné. Kouzlo jeho šarmu působilo silně. Zvrhle. Děsivě. Ale to je prostě přitahovalo.
Už ji vidí, stojí přesně tam, kde se domluvili, že bude čekat. Usmívá se, hoří nadšením, že jej vidí. „Ano holubičko, už letím za tebou,“ pronesl spíš pro sebe než pro ni veselým hlasem.
I druhé dívce se sny o lásce rozplynuly v temné noci, pod studeným pohledem hvězd. Už nejiskřily, už neslibovaly krásu a něhu, vášeň. Zůstaly jen němými svědky dvou odporných skutků.