Několik spirituálně citlivých osob zažilo podivnou příhodu. Ve snu je navštívil duch a prosil je o pomoc.
Situace je velmi nejasná. Avšak všichni zúčastnění se shodují, že je to vážné a zaslouží si to pozornost.
Duchové v naší zemi jsou často lidé, kteří zemřou, aniž ještě nadešel čas jejich odchodu. Pak jim snadno pomůže naše silná magie, a navrátí jim fyzické tělo. Tento duch však již dávno měl opustit naše kraje a neděje se tak. S nejvyšší pravděpodobností je příčinnou toho nějaká mocná kletba.
Jak silnou mocí je polapen dokazují některé indicie. Duch se zjevuje pouze velmi citlivým osobám, v noci a to ještě ve snech. K tomu, aby bylo porozuměno jeho sdělení, používá magické síly veršů, jakožto jedné z mála možností, jak uchovat v mysli zprávu i po probuzení.
Nejvíce znepokojující je fakt, že existuje někdo, kdo dokáže použít tak silnou magii a zasahovat s ní do přirozenosti spirituálního světa.
Na ostrově Serpent's hold již složili první zprávu a to byl důvod, proč sem zamířili lidé, kteří se těmito jevy zabývají.
Touto zvěstí to vše začalo. Novina tato obletěla zemi Britainskou a stala se okamžitě vítaným tématem v krčmách, mezi lidem měšťanským i šlechtou. Snad jen prostý lid, který jak už to bývá řešíc denně problém, jak uživit sebe a rodinu zaujal k věci vlažný postoj. Snad kdyby kardinál přímo vypsal odměnu...
Ani nevím, kdo tuto příhodu vyprávěl ve věži Strážců první. Snad John Dunbar, známý tulák, který si jak je známo své toulky přírodou plánuje s ohledem na pravidelné návštěvy taveren s více či méně podezřelou pověstí. Aspoň, že příběh přinesl přepsaný na pergamenu a tedy odolal tvůrčí náladě ovíněného rangera. (stačilo když nedávno tvrdil, že skolil jednou ranou temného panthera...)
Věž od té chvíle ovládla dobrodružná nálada a dlouho do noci se hledali příčiny té podivné události. Vydali jsme se po stopách v mylné představě, že záhadě přijdeme na kloub během krátké chvíle. Hrubě jsme se mýlili. Ačkoli indicie přibývaly, stálo nás to mnoho sil, mnoho dní v sedle a o pohodlí, které skýtá domov, jsme si mohli nechat pouze zdát. To poznamenalo i naši družinu, které čítala po čtyřech dnech lopocení už jen poslední tři vytrvalce. Někdo nás ač nerad musel opustit z obav o rodinu a práci, jiní přestali věřit v úspěch.
V ten čas již, kdy i nám nejen fyzických sil ubývalo, zasáhl Osud. Pamatuji si na onu noc velmi barvitě. Hlídal jsem oheň a naslouchal nočním zvukům, snažíce se zaslechnout případnou hrozbu. To tiché našlapování... puma, nebo snad panther? Na přemýšlení nebyl čas, napřáhl jsem meč a na poslední chvíli stačil stočit ostří stranou.
Překvapeně jsme na sebe hleděli, v noci hluboko v temném hvozdu potkat přátele, to si Bohové ve své rozmařilosti hrají. Ač po náročném dni, probudil jsem spící kamarády a usedli jsme společně s nově příchozími kolem ohně, který jsem povzbudil několika suchými větvemi.
Také byli jen tři a nejen to, ale i jejich cesta měla shodný cíl!!
A tak vzniklo naše společenství. Po mé pravici mžoural do plamenů ospalý klerik Danfield hledajíce oporu v mladé rangerce Moon Fawn, dále zcela vyrovnaně pokuřoval z dýmky otřelý paladin Chester, po jeho boku Maya hlava guildy Acheron a srst si čistila ta, kterou jsem málem napadl, Ellein královna bastetů. Debata byla bouřlivá, nadšení ze setkání nebralo konce, a co si vzpomínám, došlo i na Danfieldovo mešní víno. Spojili jsme všechny doposud nalezené stopy obou družin a původně nesmyslné útržky pergamenů, hustě popsané verši začali dávat smysl.
"Našli jsme to, to musí být ono" zaznívaly hlasy.
A byla to pravda, našli jsme místo, kde temný mág ve své zvrácenosti s pomocí černé magie vykonal velké zlo. Duch, který nemohl odejít na odpočinek a byl součást strašného plánu, který zosnoval temný arcimág nehlasně stál a sledoval nás. Se zaujetím jsme se prohrabovali starými deníky, které zde snad jako součást utrpení zůstaly.
"Našli jsme to, to musí být ono" zaznívaly hlasy.
Jak deprimující bylo zjištění, že příběh, jehož jsme byli součástí, má vést ke zničení celé země a temné síly jsou již v očekávání, kdy ovládnou Britanii a přinesou všem jen nepopsatelná muka a zkázu. Tak blízko u cíle a přeci... neznajíce řešení nesmírně obtížného rébusu padla na nás chmura. Noc se blížila a my stále postávali před duchem v zoufalém snažení, až nás nakonec spánek přemohl. Slabší povahy měli sny obtěžkané hrůznými výjevy a probouzeli se ráno nevyspalí s kruhy pod očima. To není můj případ, když se má spát tak se spí... (zlí jazykové tvrdí, že ty temné chmury, co ostatní budily ze snů, bylo moje chrápání). Probudil jsem se až na oběd, tedy jako obvykle a uvítal mě úsměv kamarádů. Přišli na to!
Já válečník tomu moc nerozuměl, ale když to tvrdili... Před rituálem ještě proběhla rekapitulace všeho, co jsme objevili a ujištění, že postup bude v pořádku, obestoupili jsme ducha a Ellein pronesla velmi vyrovnaným hlasem magická slova. Napětí vrcholilo, ale když duch zmizel do říše mrtvých, věděli jsme, že naše úsilí nebylo marné. Sama příroda se smála a Země vydala část svých pokladů z vděčnosti nad velkým činem, který jsme dokonali.
Lord Bimbác (Sanct Lor)
pozn. z neohrabaných slov starého válečníka převedl do jazyka učených mág Dejruk
Copyright 1999-2024 Dark Paradise | Zásady ochrany osobních údajů