Legendy
Tajemství ebenu
Na severu Britanie kolem městečka Yew, hluboko zapadlém v lesích, se v dřívějších dobách těžilo dřevo ve velkém. Dřevovýroba a obchod vzkvétaly a tamní dřevorubci si rozhodně stěžovat nemohli. Snad jen...
"To snad není možné, další vylomený zub na mé nové pile!"
"Ech, kdyby jen pila, člověka teprve dopálí, když se mu ostří sekery tupí jako starý nůž".
"Tak, tak, před dvěma týdny jsem častěji brousil, než sekal."
Takové a podobné lamentování jste mohli čas od času slýchávat, když se hluboké hlasy sekáčů rozléhaly lesem. Stávalo se totiž, že při kácení starých stromů muži narazili na podivnou "černou žílu" (jak dřevo mezi sebou nazývali). Ano, bylo to dřevo, které bylo jako dlouhý suk vetknuto v kmeni stromu. Jeho téměř černá barva jako noc a tvrdost kamene zprvu dřevorubce udivily, když ovšem tyto "černé žíly" začali nacházet častěji, údiv se pomalu měnil v láteření...
A není se čemu divit, nejednou se totiž pilám vylámaly zuby a sekery se ztupily.
Po čase si ti zručnější eben (tak byl později nazýván) brali domů a ve volném čase jen tak pro radost či pro své děti vyřezávali figurky, i když to stálo mnoho času, trpělivosti a polámaných nožů...
"To dřevo je na panenky škoda!" prohodil řemeslnický mistr Bodar ke svému učni Martinovi.
"Jeho houževnatost půjde využít mnohem lépe, však uvidíš" dokončil a vykročil ke kamnům.
Martin pozoroval svého mistra, kterak vytahuje zpoza kamen dva velké kusy ebonitu, sedá si ke stolu a dává se do práce. Trvalo téměř týden, než se Bodarův nápad konečně setkal s úspěchem. Konečně také po týdnu nastal v dílně klid a Bodar položil na stůl svůj starý meč.
Martin si dlouho prohlížel mistrův meč. Nevypadal totiž vůbec staře, čepel byla vyleštěna a blýskala se na slunci, ale to co Martina opravdu zaujalo, byl jílec, který mistr udělal z ebenového dřeva. Jílec byl příjemný, když ho sevřel v ruce a meč se zdál být tak lehký a přesto tvrdý jako kámen. Mistrův meč jakoby znovu ožil, už vůbec nevypadal jako něco, co roky leží na dně staré truhly, kterou někdo otevře, jen aby z ní vypudil moly. I muži vévodovy gardy by se za něj nemuseli rozhodně stydět.
A tak mistr Bodar dále zdokonaloval nové umění a učil jemu i svého učně. Pravda, ne vždy práce dopadla tak jak měla a nejednou museli zbraň zkout nanovo, ale i přesto se toto umění dostalo dále mezi ostatní kováře v Britanii a po ebenu začala být poptávka a začal se nacházet pomalu na celém území království.
A i když zlé jazyky tvrdí, že eben je černé a zkažené srdce starých stromů, právě on je tajemstvím dlouhověkosti a zdraví oněch mohutných velikánů, které můžete najít jen v Yewských lesích...