Legendy
O Adamantiu
Prošel jsem mnoha bitvami, v nichž řinčely meče, svištěly šípy, duněla kopyta koní a všude kolem tekly potoky krve. Jednoho večera po velkolepém vítězství jsem pomalu procházel bojištěm a díval se, jak krkavci ohlodávají zbytky mrtvol padlých bojovníků. Můj zrak se bezděčně upřel na trosky rozbitých brnění, jež výhružně trčely z rozdupaných těl a ležely roztroušeny všude kolem. Zamyšleně jsem ze země zvedl proťatou přilbici a zkoumal všechny stopy krutého boje, které na ní bitva zanechala. Patřila zřejmě nepřátelskému vojákovi, jakých jsem tento den pobil desítky. Bitva byla dlouhá, zuřivá a nesmírně vyčerpávající.
Na okamžik jsem pocítil zvláštní zamrazení a s obavami se podíval na svůj oprýskaný štít, kde se zbytek mého erbu pomalu ztrácel pod hlubokými rýhami a zaschlou krví. Byla to však cizí krev, nikoli moje. Ano, zatím jsem měl veliké štěstí. Nikdy předtím jsem si nepřipouštěl, že by se mi mohlo něco stát. Vždy jsem spoléhal především na svou obratnost a dobrý postřeh. Nyní jsem cítil, že jednou třeba nastane situace, kdy se budu muset spolehnout jen a jen na kvalitu své zbroje a celým mým tělem náhle proběhlo zvláštní zachvění. Rychle jsem odvrátil zrak od toho všeho a svižnou chůzí jsem zamířil zpět do tábora, odkud se zdálky ozývaly tlumené zvuky bujaré hostiny na počest našeho vítězství. Neměl jsem však chuť cokoli slavit. Moje kroky se stočily k polní kovárně, zbudované v rozlehlém stanu uvnitř našeho ležení. Mistr platnéř tam právě dokončoval opravu poškozených zbrojí našich rytířů za pomoci speciálního kladívka.
Opodál, u králova stanu, jsem spatřil cizokrajné brnění, ohnivě se lesknoucí ve světle zapadajícího slunce. Král v něm dnes statečně bojoval a teď stálo na svém stojanu bez jediného škrábnutí. Několik panošů ho právě pečlivě leštilo a po jednotlivých kusech odnášelo do obrovské kované bedny.
"Mistrovský kousek," prohodil jsem uznale směrem k platnéři, "mít takovou zbroj, jistě v ní ustojím kdejakou ránu."
"Vydrží mnohem víc, než ránu mečem, pane," odvětil platnéř a stále se skláněl nad svou prací.
"Nezničitelná zbroj? To by mě opravdu zajímalo," vybavil se mi pohled na bitevní pole.
"Nikoliv, pane, ale je to mimořádně kvalitní a drahocenná zbroj z velmi vzácného kovu, kterou jsem byl pověřen ukovat. Byla to velmi prestižní zakázka, asi nejlepší v mé kariéře."
Zadíval jsem se na toho muže pozorněji. Věděl jsem, že pochází z daleka, zřejmě z jižního kraje, odkud k nám přicházeli ti nejzručnější řemeslníci.
"Co je to tedy za zvláštní kov?" zeptal jsem se platnéře. "Vypadá tak nějak mysticky, skoro jako z jiného světa..."
"Ano, je z jiného světa, pane," pronesl platnéř se zvláštním respektem. "V učeném jazyce ho nazývají adamatium. Tato ruda pochází podle staré legendy přímo z padajících hvězd a je nesmírně vzácná. V tvrdosti se jí nic nevyrovná. Její ingoty dokáže zpracovat jen nejzkušenější mistr, a to pouze s tím nejlepším náčiním, jaké existuje."
"A kde bych takovou rudu našel?" vyjelo ze mě nedočkavě.
"Tu nikde nenajdete, pane," odvětil platnéř a na chvíli se zamyšleně zadíval směrem k nedalekému pobřeží. "Za těmi vodami prý leží mnoho ostrovních říší, kde sídlí bájní draci a mnoho jiných, velice silných monster, o nichž se už naše pověsti nezmiňují. V dávných časech, ještě před příchodem lidské civilizace, nahromadily tyto bytosti všechnu rudu do svých pokladů a v hlubinách světa z ní vytavily lesklé ingoty mimořádné kvality. Je velice těžké je získat. A už vůbec ne v dostatečném množství. Ale váš král to prý dokázal."
"Můj král?" vydechl jsem překvapeně.
"Ano, pane," pronesl platnéř a znovu se sklonil nad svou kovadlinou. "Ale kdo ví, jak to vlastně bylo. Možná tyto ingoty dobývaly a schraňovaly celé generace jeho předků. Přilbice již byla hotová a pocházela snad z jakéhosi dědictví. Ale víc opravdu nevím, pane, jsem jen králův platnéř a musím si hledět své práce."
Odkráčel jsem tedy do svého stanu a monotónní zvuk kladívka se pomalu ztrácel v hluku tábora. Náhle jsem si uvědomil, jaký je odtud překrásný výhled na moře. Zadíval jsem se až k dalekému obzoru a postupně se mi začaly v hlavě rýsovat smělé plány mých budoucích hrdinských výprav...