Aj, sláva pÅ™eveliká dne toho nastala, když váleÄnÃk jména slavného Azachiel k přátelům svým posly rozeslal, že Äas hrdinů zas nadeÅ¡el! Prý doba pÅ™iÅ¡la zlá a monstra pÅ™emnohá v temných slujÃch živoÅ™ÃcÃ, si zubiska svá zas brousÃ...
A tak dobrodruhů dvanáctero pozvedlo zbranÄ› své, aÅ¥ již z chladné oceli vykovaných, Äi magià se bliÅ¡tÃcÃch a vydalo se bárkou chatrnou branám dungeonu Pýchy vztÅ™Ãc. VÅ¡ak pod vedenÃm piráta růžového úspěšnÄ› dopluli jsme a i pÅ™es rozkazy zmatené slovutným, leÄ pÅ™iopilým Azachielem pokÅ™ikované, pÅ™irazili k molu.
Pak branami pekelnými hrdÄ› procházeli jsme, smrt a zkázu pÅ™inášivÅ¡e do vÅ¡ech mÃst, do nichž jsme vstoupili. Aj, sami mnohokráte pod ranami krutými k zemi jsme padali, vÅ¡ak vždy živ zůstal alespoň jeden z hrdinů slovutných, který umÄ›nÃm svým pak ostatnÃm pomohl.
A bylo mnoho bojů s draky, démony a psi pekelnými, kdy zdálo by se, že Å¡tÄ›stÄ›na nemá v tÄ›chto mÃstech ohnÄ›m a sÃrou dÅ¡tÃcÃch nižádné moci, vÅ¡ak nakonec zdaÅ™ilo se i to, nad ÄÃm dlouho jsme váhali a bastet hrdinný tlaÄÃtkem skrytým bránu potÅ™età z nicoty povolal! Pak my ostatnà osazenstvo veže poslednà k zemi poslali a poklady i jinou koÅ™istà posbÃranou obtěžkáni, jsme branou vÃtÄ›zů pospolu odeÅ¡li.
AÄkoli mnoho Äasu jsme koÅ™ist svou dÄ›lili, nikdo nezůstal ku Å¡kodÄ› a té noci radostnÄ› usÃnali jsme...
Aj, sláva pÅ™eveliká dne toho nastala, když váleÄnÃk jména slavného Azachiel k přátelům svým posly rozeslal, že Äas hrdinů zas nadeÅ¡el! Prý doba pÅ™iÅ¡la zlá a monstra pÅ™emnohá v temných slujÃch živoÅ™ÃcÃ, si zubiska svá zas brousÃ...
A tak dobrodruhů dvanáctero pozvedlo zbranÄ› své, aÅ¥ již z chladné oceli vykovaných, Äi magià se bliÅ¡tÃcÃch a vydalo se bárkou chatrnou branám dungeonu Pýchy vztÅ™Ãc. VÅ¡ak pod vedenÃm piráta růžového úspěšnÄ› dopluli jsme a i pÅ™es rozkazy zmatené slovutným, leÄ pÅ™iopilým Azachielem pokÅ™ikované, pÅ™irazili k molu.
Pak branami pekelnými hrdÄ› procházeli jsme, smrt a zkázu pÅ™inášivÅ¡e do vÅ¡ech mÃst, do nichž jsme vstoupili. Aj, sami mnohokráte pod ranami krutými k zemi jsme padali, vÅ¡ak vždy živ zůstal alespoň jeden z hrdinů slovutných, který umÄ›nÃm svým pak ostatnÃm pomohl.
A bylo mnoho bojů s draky, démony a psi pekelnými, kdy zdálo by se, že Å¡tÄ›stÄ›na nemá v tÄ›chto mÃstech ohnÄ›m a sÃrou dÅ¡tÃcÃch nižádné moci, vÅ¡ak nakonec zdaÅ™ilo se i to, nad ÄÃm dlouho jsme váhali a bastet hrdinný tlaÄÃtkem skrytým bránu potÅ™età z nicoty povolal! Pak my ostatnà osazenstvo veže poslednà k zemi poslali a poklady i jinou koÅ™istà posbÃranou obtěžkáni, jsme branou vÃtÄ›zů pospolu odeÅ¡li.
AÄkoli mnoho Äasu jsme koÅ™ist svou dÄ›lili, nikdo nezůstal ku Å¡kodÄ› a té noci radostnÄ› usÃnali jsme...