PvP Quest 28.4. v 19:00

[Freak]

Quest bude probíhat 28.4 v 19:00 na vytyčeném území v okolí Yewského hradu. Je určen primárně pro frakce, ty i dostanou přednost v boji.

Zákaz HK, RK, Loot (ošetřeno bránami vedoucími na quest – jakýkoliv jiný vstup je zakázán)

Samotný průběh bude rozdělen do více částí a případně i více kol.

První část

Boj bude klasický Last Man Standing. Vyrovnané počty frakčních hráčů a PK umístí gate na startovní pozici, ze které modří budou dobývat hrad, ve kterém bude schovaná unesená Claudie. Modří mají tři pokusy na vysvobození.

1. Pokus bude pro první skupinu frakčních hráčů.
2. Pokus bude v případě velkého zájmu pro duhou skupinu frakčních hráčů.
Dvě skupiny frakcí budou pouze pokud počet přihlášených frakčních hráčů dvojnásobně převýší počet přihlášených PK.
3. Pokus bude pro všechny příchozí hráče vč. frakčních a nepřihlášených PK. (zde už vyrovnané počty nebudou)

Pokud ani jedna ze tří skupin neuspěje, může se stát že vrazi i s Claudií utečou.

V případě výhry jedné ze skupin modrých bude malá pauza na regroup a nastane Druhá část (Transport Claudie do bezpečí)

Tento úkol spočine pouze na hrdinech vítězné skupiny (vč. padlých bojovníků), tedy nebudou moci přijít žádné jiné posily.

Cesta povede ze žaláře na hřbitov. Pokud bude unesená v pořádku dopravena, vítězivší strana bude modrá. Vrazi ale můžou Claudii opět zajmout, a to i v případě že některý z jejich ochránců bude ještě živý.

O Claudii se zajímá nejen její otec, ale i Temný Pán (jehož jméno nesmíme vyslovit ). Oba za ni bohatě zaplatí, a tak bude určitě proč se snažit.

Je chladné ráno a nad Britainem už svítá slunce. „Jaká ironie“ pomyslel si obchodník Mercator když poprvé toho dne vykoukl z okna. „Taková krásná země nemá zapotřebí potýkat se s takovými problémy. Měli jsme vrahům učinit přítrž dokud byl čas.“ Oblékl do sváteční garderoby a vyrazil dlouhou chodbou k jídelnímu sálu. Snažil se cestou potlačit své myšlenky na problémy, které jeho zemi již delší dobu připravují vrahové. Při lovení kořisti v podzemních komplexech, známých jako „Dungeony“, již ztratil mnoho svých nejlepších mužů. „Ne, dnes nebudu pracovat“ rozhodl se. „Má jediná dcera má osmnácté narozeniny, udělám si pěkný den.“
V jídelním sále byla hostina již připravená, usedl ke stolu a trpělivě čekal. „Kde k čertu ta Claudie vězí?“ Po dobré půlhodině čekání se již zdálo být něco v nepořádku. Lehce popuzený Mercator vstal od stolu a vydal se chodbami do lóže své dcery. Cestou z okna zahlédl lid v ulicích města jak zdobí své domy, pouliční osvětlení i cimbuří hradeb. Na chvíli se zastavil a pyšnil se pohledem na ten skvost. Poněkud klidněji pak pokračoval v cestě. Dorazil ke dveřím a třikrát, jak mělo celé osazenstvo hradu smluveno, zaklepal na dubové dveře. Nic. Zaklepal podruhé. Opět nic. Když mu došla trpělivost, zprudka vtrhl do dveří „Kde sakra …“ Na okamžik se mu snad zastavilo srdce. Ač byl pokoj zdevastovaný a veškeré cennosti ukradené, Mercatora zaujala jiná věc. V rohu pokoje byl Syndicus, osobní strážce Claudie, probodnutý mečem. „K čertu. K čertu s nimi.“ Claudia byla pryč. „K čertu.“ Zrovna když vybíhal z pokoje, aby svolal svoji stráž, o něco zakopl. „Co to...“ zvedl ze země tenkou zelenou knížku jaká by se vešla i do kapsy. Byla to cestovní kniha. Taková jakou si vrazi vyčarovali již před mnoha lety, aby jim umožnila snadněji cestovat po světě. „Tak takhle to je!“ Utíkal chodbami do hlavního sálu tak, že by doběhl i do Minocu ještě před západem slunce. Jen koutkem oka zahlédl houf stráží u hlavního chodu „Svolejte mi velitele! Okamžitě, do hlavního sálu!“.
Ani ne do hodiny před ním stáli Meggie, velitel Orderu, a Aerosol, velitel Chaosu. „O současném stavu naší ze mě jste již informováni. Pomalu jsme dostávali situaci pod kontrolu, ale dnes v noci vrahové unesli moji dceru.“ Oba velitelé ztuhli a mlčky dále pozorovali a poslouchali Mercatora „Nezanechali žádný vzkaz,ale podle knihy co jsem našel, lze soudit, že to je skupinka, která si říká Hated. Pochybuji ale že by si na takový čin troufli sami. Buďto si najímají žoldáky, nebo se spolčují s ostatními. Nevíme ani co je k tomuto činu vedlo, ale předpokládám, že budou požadovat výkupné. Jejich špinavému řemeslu se v poslední době nedaří, jistě chudnou. To, že budou skoro jistě požadovat výkupné nám dává čas, ale přesto nesmíme otálet. Musíme je najít a zničit!“ Chvíli si mlčky prohlížel oba velitele. Vycítil jejich nervozitu. „Aerosole. Ty sám jsi býval jeden z nich. Musíš teď dokázat svoji loajalitu. Znáš místa kde se vrahové scházejí. Kde myslíš, že by mohli Claudii skrývat?“ Aeroso ztěžka polknul, jen velmi nerad se, byť jen myšlenkou, vracel ke starým krvavým dobám. „Znám pár míst, pane. Na místě zvaném Illshenar ve velké bažině mají pár přístřešků. Zdá se mi to ale nepravděpodobné. Spíše si myslím že… Ne, to he hloupost.“ Chvíli nervózně kroužil po místnosti. Mercator i Meggie trpělivě vyčkávali. Aerosol v kruhu ušel již dobré dvě míle, když se zastavil a zvedl hlavu „Asi vím kde jsou. Yewský hrad. Už je to dávno kdy se tam bojovalo, ale vrahové tenkrát vybudovali tajný vchod. Já hlupák, jak jsem mohl zapomenout! Tam budou, tím jsem si skoro jistý, pane.“ Mercatora tato novina o Yewském hradě nepotěšilo, ale měl alespoň nějakou šanci k nalezení své dcery. „Výborně! Svolejte okamžitě své muže!“ Aerosol i Meggie si vyměnili nervózní pohledy. Promluvil Meggie „Pane, vy znáte naši situaci. My máme málo bojovníků. Všichni vaši strážci hlídají město, a ti v žádném případě nesmějí opustit svá stanoviště, mohlo by jít o past. “ Mercator si rukou pročísnul vlasy a vstal z křesla. „Pravda, brachu. Pravda. Nemůžeme ale nečinně sedět a přihlížet. Ze všech měst, z celé země, z každé vesnice přiveďte tolik dobrovolníků, kolik jen budete moct. “ Oba velitelé vyběhli z místnosti poklusem se slovy „Ano, pane!“ a plným odhodláním zachránit Claudii.
Ve svém křesle seděl Mercator snad půl den bez hnutí. Nedokázal se napít ani najíst. Stále jen přemýšlel o Claudii, když ho z myšlenek vytrhl jeden ze strážných „Pane, je tu nějaký cizinec. Tvrdí že ví něco o Vaší dceři.“ Obchodník vyskočil z křesla „Pusťte ho sem!“ Zakrátko do dveří vstoupil ne příliš vysoký, štíhlý muž. Byl oblečen v róbě s kápí, ale i přes stín zahlédl Mercator v jeho tváři drsné rysy bojovníka. Snad by se i bál, nebýt jeho osobní stráže připravené zakročit. „Povídej, co víš o mé dceři?“ Cizinec chvíli jen zhluboka dýchal. „Za starých dob jsme se mívali dobře. Dalo by se říct výborně. Nicméně poslední dobou se zdáš být chytřejší než kdy jindy, bravo. Většiny tvých výprav projdou Dungeonem bez povšimnutí, lidé cestují pomocí magických bran a my tak hladovíme. Nebaví nás hladovět. Chceme pět milionů zlatých výměnou za život tvé dcery. Tuto neděli při západu slunce ve městě Yew. Přesněji tam, kde se z mrtvých stávají živí. Budeme tě čekat, Mere.“ Při zaslechnutí své dávné přezdívky ztuhnul. Ten hlas znal. Ale odkud? Rozběhl se proti bojovníkovi „Kdo jsi?! Který z té špinavé bandy zrádců jsi?!“ Když už se po cizinci sápal, zmizel. Dočista se vypařil. Pak mu to došlo. Po celou dobu jejich rozhovoru schovával cizinec v ruce něco co vypadalo jako kámen. Mělo mu dojít že to byla teleportační runa. „Už bylo dost všeho. Teď, když jsem si téměř jistý jejich skrýší, nechť vypukne boj!“

[Grim]

Po dobu konání questu nebudou ve městě Yew fungovat stráže, které se účástní obléhání hradu. Dbejte proto zvýšené opatrnosti!

[Grim]

Prašná východní cesta z Yewu rychle polyká horkou krev zohavených bojovníků. Dnes večer se tudy prohnala jízda frakčních armád, která dočasně zanechala vlastních sporů a sjednotila síly proti chátře zvané Hated. Lapkové a vrazi nevinných, držící v zajetí Claudii, dceru britainského kupce, byli ve svém dočasném sídle rozprášení během prvního rychlého útoku, kterého se zúčastnili zástupci téměř všech frakčních skupin. Ti se poté chrabře ujali úkolu doprovodit Claudii do ležení blízko hřbitova. Po cestě však byli přepadeni zbytkem vrahů, kteří zprvu usilovali o dívčin život, později se snažili stáhnout do pekla alespoň její ochránce. I zde nakonec frakce dokázaly svou početní přesilu využít a v boji zvítězily, zanechávajíc za sebou krvavou spoušť. Zachráněnou Claudii poté velitel útoku předal do péče ranhojičům v táboře, kde setrvá do doby, než bude připravena na cestu za svým otcem. Najde se dostatek odvážlivců, kteří ji na cestě doprovodí?

pokračování příště...