A svět se točí

Tonda Bijec · Příspěvek od **Tonda Bijec** » 24 zář 2008 19:44

Země. Místo, kde žije spousta bytostí, kde existuje mnoho sil, které ovlivňují život každé z nich.
Někteří tyto síly studují a měří, jíní je uctívají a další alespoň doufají … v zázrak. Místo ve kterém existuje mnoho radosti a smíchu, ale také teče mnoho slz. Zde se odehrává tento příběh.

Brzdy skřípějí, špatné místo, špatný čas. Kola kloužou, svět se točí, dvě mysli s hrůzou pozorují tenhle kolotoč. A pak to přišlo … rána. Svět se rozpadl na spoustu malých střípků. Jedna ruka se blíží k druhé, už se dotýkají konečky prstů, ale síla se rychle vytrácí. Ruce se třesou bolestí a vypětím, ale nepřestávají se blížit. Ruce se již dotkly dlaněmi, prsty se prolnuly a pevně sevřely. Vzniklo pouto dvou duší, jejichž život teď visí na vlásku. Tohle pouto se nepřeruší dokud oba žijí. A tak zde leží, Ona a On a písek v jejich hodinách času se přesýpá zběsilou rychlostí. Je ho stále méně a méně, již jen pár zrnek hledá svůj cíl. Už jen poslední zrnko v obou baňkách skáče a blíží se k otvoru, který znamená konec života. Už si našlo cestu, už nemůže minout. Sevření obou rukou zesílilo, klouby zběleli a v ten moment se obě zrnka písku života zastavila. Těsně nad propastí…

„Tady pohotovost, doktora na příjem, máme tady těžkou autonehodu, dva mladíci.“ „Slyším sestro, jsem na cestě“

„Hej mladej, žiješ? Sakra ty tě zřídili. Proč sakra vylejzáš z města, tady se fláká porád nějakej votrhanec, co jen vokrádá pocestný. No tak, jak dlouho tě mám ještě fackovat. No, otevři oči, sláva žiješ, dobrá zpráva pro tebe, hehe.“ „Kde .. kde to jsem, já .. au to bolí“ „Klid, moc se nehejhej, máš asi přeraženy nějaký kosti v těle mladej. No jsi u Britu, to město tady za mnou. Slyšel jsem křik tak jsem přiběhl na pomoc a ti votrhanci utekli. Koukám že ti stihli vokrást i kalhoty. Já jsem Rupert, strážim tady na mostě za městem už pár let.“ Rupet se na mě zasmál. Pomohl mi postavit se na nohy. „Sssakra.Au. Ruperte …byla tady … musí tu být někde ještě dívka … černé vlasy, culík. Neviděl jsi jí?.“ Strážný přečetl bolest v mých očích. „Je mi líto mladej, ale tady nikdo jiný nebyl, jen ty a ta banda, co utekla. Víš co, pojď na strážnici, tam tě prohlídne nás felčar a voptám se kluků jestli neslyšeli o tej tvej holce.“

„Sestro kde je ten příjem?“ „Už je odvezli na sál doktore, máte tam jít, je tam i primář, prý je tam něco divnýho“ „Na bouračce není nic divnýho, kterej sál?“ „Sál B3 doktore.“

„Tak mladej prej tuhle Honza vod mostu u hradu, že viděl nějakou culíkatou černovlásku jít do cechu řemeslnejch. Von tu zná ve městě každou kost, hehe, ale tahle že tu byla nová. Všim si jí, protože prej byla bledá jak stín. No,snad ti to pomůže. Felčar říká, že jsi až na pár modřin celej, jen že máš jako voražený kosti bo co a že můžeš jít. Máš si dát ňakej den voddech a jen se válet v posteli, ale něco mi říká, když se na tebe tak koukám, že to tak nebude, hehe. Jo a tady je nejakej železném šrot, snad ti to padne, přecá nám tu nebudeš běhat nahej po městě hehe.“

„Tak jsem tady, dobrej večer všem. Tak ukažte, co tu máme divnýho. Ah, zdravím primáři.“ „Že vám to trvalo doktore. Máme tady dva pacienty, jsou to skoro ještě děti. Nehoda na motocyklu. On má kupodivu jen pár odřenin a naražená žebra, ona má proraženou plíci, rozbitou hlavu a vnitřní krvácení. Oba jsou v bezvědomí. Divné je to že je záchranka nemohla oddělit od sebe. Drží se za ruce tak pevně, že bychom museli jednu ruku amputovat aby jsme je dostali od sebe. Napojte je stroje.“

„Notak chlapy, kolikrát vám mám říkat že železo se kuje žhavé ! Z tohohle nikdy nůž neuděláte, takže si tu lekci dejte ještě jednou a fofrem. A hele, co to tu máme za železářství, vítej chlapče, ja jsem cechmistrem řádu řemeslného. Vypadáš zmateně, mohu ti něčím pomoci?“ „Dobrý den, pane. Já , hledám dívku, culíky, černovláska, taková bledá, viděli jí sem jít, nevíte kde bych ji mohl najít?“ „ Hehe, jó ta láska, i vy mladí, taky jsem za svých ranných let lovil ty laňky. Jó prošla tudy, ptala se na čaroděje. Vím že jeden bydlí v pokoji nahoře, ale ta jeho magie je temná, ale což, snad holka ví co dělá, řekl jsem si.“ „Který pokoj?“ „Pokoj B3 hochu, B3. Ták chlapy už máte tu kudlu? Paráda tak ještě dalších pár tisíc kousků a možná z vás něco bude …“

„Vidíte to co já doktore?“ „Pozoruhodné, puls , tlak, tep, u obou všechno shodné. To je nemožné.“ „Zkusíme opatrně rozevřít prsty a dostat je od sebe. Sledujte jejich životní funkce a dejte vědět jakékoliv změny. Setro, vy tady, doktore vy zde, zaberte.“

Koukám se na dveře, pokoj B13.Natáhl jsem ruku ke klice, něco bylo špatně, projel mi po zádech mráz a zježili se mi chlupy. Vzal jsem za kliku, byla horká. „Sakra , au to pálí“ Sotva jsem rukou ucuknul, dveře se pomalinku samy otevřely. Uprostřed pokoje byla ohnivá zeď. Za zdí byly vidět dvě postavy a před zdí zády ke mne stála postava v černé kápy. Mluvila neznámým jazykem. Pomalu se otočila ke mně. Oněměl jsem hrůzou. Ty oči, pro pána ty oči! Sevřel se mi krk a začal jsem se dusit. „TVŮJ ČAS PATŘÍ MĚ“

„Doktore tlak prudce klesl, puls nestabilní, ztrácíme je pane.“ „Dost, nechte toho.“ „Primáři vidíte to,když se je pokusíme oddělit, kolabují. Ještě před pár vteřinami umírali a teď je zase vše v pořádku. To jsem ještě nezažil.“ „Tu dívku musíme ihned operovat nebo nám vykrvácí, víc času na pokusy už nemáme, připravte je na operaci oba.Potřebujme více místa, přesuňte je vedle do A jedničky. Sežeňte do sálu ještě jedno léhátko a přenosný systém, chci je monitorovat během operace oba dva. Za pět minut ať už jí máme pod kudlou!“

Zaslechl jsem slova. „AN ORT“ Pak mě oslnil výbuch a mrštil mě přes chodbu na zeď … „Teda chlapče ty máš dneska víc štěstí než rozumu. Ještě že jsi měl na sobě to železo.“ Zase ta bolest. Naproti mně klečela postava ve zdobeném plášti a špičatou čepicí na hlavě. „Jmenuji se Wolfgang, jsem mistrem gildy Naděje. Ten necromancer, co zde … bydlel … nám ukradl kámen Života. Příliš mocný artefakt, než aby ho mohl držet v ruce někdo, kdo si zahrává s temnou magií. Sledoval jsem sílu kamene až sem, ale přišel jsem pozdě, již stačil kámen použít pro temný rituál, to, CO jsi viděl, byla sama SMRT. Stihl jsem ještě použít zaklínadlo abych odvolal její obraz, ale jakmile si najde jednou cestu do světa, tak se vrátí. Můžeš chodit? Co jsi zde vlastně pohledával?“ „Můžu, jen mě bolí celé tělo. Hledal jsem tu svou dívku, byla za tou ohnivou zdí, musím ji najít.“ „Ten necromancer se stihl před explozí teleportovat , viděl jsem bránu, takže ta dívka nejspíš šla s s ním. Zahrával si se Smrtí a to se nikomu nevyplatí. Z ohnivé zdi zářila nezvykle silná magie, jen díky tomu si udržel Smrt od těla. Jakmile ale necromancer vstoupil do portálu, tak zeď explodovala.“ „Musím najít tu dívku, prosím, můžete mi pomoct?“ „Já musím najít zase toho necromancera, budiž tedy, naše cesty se spojí. Teď pojď, vezmu tě do naší gildy a trochu tě oblečeme. Potřebuješ lepší zbroj a hlavně nějakou zbraň.“

„Sestro odsávat, a otřete mi čelo prosím. Jak jsme na tom?“ „ Puls stabilní, tlak stále slábne u obou stejně.“ „Primáři, z toho, co jsem doposud viděl, tak logicky usuzuji, že jsou nějakým způsobem oba propojeni. Pokud ztratíme tu holku, tak ztratíme i toho chlapce.“ „Ano doktore, s tou hypotézou se taky shoduji, takže se snažte, máte ve svých rukou dva životy.“ „S tou holkou to vypadá bledě, maximálně se nám podaří zastavit to krvácení, ale bude tu silné poškození mozku. S tou hypotézou se mi tohle nelíbí … do prdele.“

„Tak se nám ukaž. Výborně. Ta zbroj ti padne jak ulitá. Ještě zbraň. Umíš zacházet s mečem?“
To už Wolfgang vytáhl kus lesklého železa z bedny.“Nevím, já jsem ho ještě nikdy nedržel.“ Zamračil se na mě. „Tak se podíváme jak ti to půjde, chytej!“ Meč. Zbraň. Smrt. Meč jsem chytil reflexem, sedl mi do ruky. „Do střehu!“ Wolfgang zaútočil. Ruka mi jakoby sama pozdvihla meč. První ránu jsem vykryl. „To ušlo, ale když budeš chtít zachránit tu svou musíš ukázat víc.“ Po těchto slovech mě zalil vztek. Tělo se roztančilo.Výpad, blok, otočka, faleš, blok, skok, blok, kotoul, výpad, výkrut, plochý uder na zápěstí, Wolfgangův meč dopadl na zem, výpad …ostří se zastavuje těsně před krční tepnou. „Johohó, skvěle chlapče, bojuješ jak mistr. Neříkal jsi, že s mečem neumíš? Krucinál takhle to nezvládá ani Lordův mistr.“ Těžce jsem oddechoval.“Kdy vyrazíme?“ „Brzy chlapče, hned zítra ráno. Teď se dojdi občerstvit a odpočinout. Dobře se vyspi, čeká nás zítra náročný den.“

„Operace se vám povedla doktore. Zatím oba žijí. Doufejme že jim to vydrží.“ „Díky. Stále jsou ale v nějakém tranzu. Udělal jsem testy, u obou je značná velká mozková aktivita. Pane primáři, stalo se vám tohle už někdy ?“ „No … stalo, kdysi podobné příznaky.“ „A jak to dopadlo?“ „Nepřežili ani jeden.“ „Jakto, že jsem o tom nikdy neslyšel.“ „Protože tomuhle by nikdo, kdo to nezažil nevěřil. Medicína je věda, ale tohle je magie. Lidská mysl je velice složitá a spletitá. Někdy se stane, že dvě mysli splynou, spojí je silný cit, jako je třeba prachobyčejná láska.Realita je to, co za realitu považujeme. Pokud se teď nachází někde, kde svádí boj, můžou zemřít ve své mysli a tím i doopravdy.“ „To mi přijde jako pěkná pohádka. Teda kdybych to neviděl na vlastní oči … „

„Koukám, jsi připraven. Ten meč zahoď, dám ti lepší. Po tom, co jsi včera předvedl si zasloužíš meč hodný mistra.“ Wolfgang natáhl ruce a v nich svíral klenot. „Tento meč je magický, pokud budeš muset čelit samotné Smrti, snad ti bude nápomocen.“ Uchopil jsem meč do ruky, byl lehký. Zkusil jsem výpad. Byl velmi ostrý, výpad rozťal i vzduch. Už jsem ho chtěl schovat do pochvy, když mi padly do oka dva ornamenty na ostří meče. Byly to dva hadi. Jeden byl stočený do písmene A a svíral svým tělem váhy. Druhý byl stočeny do číslice 1 a svíral kříž. Podíval jsem se na Wolfganga. „Je čas vyrazit.“ „Nuže dobrá chlapče. Cítím slabý záchvěv síly kamene v jeskyních východně od města. Připraven do boje?“ „Připraven.“ „Tak pojďme…“

„Doktore, co tu tak sedíte, běžte spát. Vždyť jste na sále strávil osm hodin, musíte si odpočinout. Ah, je to škoda těch mladých lidí, snad se z toho dostanou. Nebojte, já je ohlídám, když se bude něco dít ,tak vás hned vzbudím.“ „Ještě chvilku sestro.“ „Dobrá, já ještě skočím zkontrolovat tu mozkovou příhodu vedle, ale až se vrátím tak vás odtud vytáhnu třeba i v zubech. Nebojte se o ně, dopadnou dobře. Za pět minut se vrátím, zatím doktore … „

„Tady je ten vchod, tahle jeskyně je podzemní bludiště plné slepých chodeb.“ Mojí mysl zalila jistota, zde je to místo, zde Jí najdu.“ Necítím zde žádnou magii, to je divné, to je poprvé, co jsem našel místo bez magie. Opatrně chlapče, tohle místo je nebezpečné, mohou tu být pasti.“ Něco mě ale vybízelo a já musel jít v před. „Ne chlapče, stůj!“ Záblesk. Tasil jsem meč a prudce jsem se otočil. Za mnou se vztyčila průhledná stěna a Wolfgang byl za ní. Praštil jsem do zdi vší silou,, ale ozval se jen kovový zvuk a se stěnou to ani nehlo. „Je magická, hrom aby do toho praštil. Jak může existovat na místě bez magie. Je mi líto příteli, ale nemohu zde kouzlit. Zůstaň kde jsi. Pokusím se najít k tobě jinou cestu.“
.
.
.

Tonda Bijec · Příspěvek od **Tonda Bijec** » 24 zář 2008 19:44

„Ležíte tu a já doufám že se alespoň jeden z vás probudí. Udělal jsem vše, co bylo v mé moci. Jestli mě hochu slyšíš, tak ať už se v tvé hlavě odehrává cokoliv, je to teď už jen na tobě. Drž se.“
„Doktore vy jste tu ještě?“ „Už jdu, a prosím vás, nespusťte z nich oči.“ „Dám na ně pozor jako na vlastní, dobrou noc doktore.“

V ruce držím meč a jdu temnými chodbami. Vím přesně kudy jít. Meč slabě svítí namodralou září. Temný tunel. Přede mnou se objevuje otvor. Plyne z něho jasné bílé světlo, skoro až oslepující. Můj krok se zrychluje, otvor se blíží. Teď. Vstoupil jsem do otvoru. Zježili se mi všechny chlupy. Tam kde jsem se objevil, byla obrovská místnost. Rozhlédl jsem se a hledal dívku. Všude na zdech byly kamenné sochy, ve spodní řadě dvouhlaví psi, v horní řadě okřídlené gargoily a u stropu se vznášela socha draka. Ty sochy žily, cítil jsem to, cítil jsem jejich pohledy, cítil jsem jejich hněv, jejich touhu po krvi.“Áááááh“ Prudký vysoký tón mě srazil na kolena. Podíval jsem se směrem odkud ten impuls přišel. Tamhle někdo leží. A vedle té postavy se vznáší krystal, to on pulzuje bílou září a osvětluje cely prostor.S vypětím sil jsem vstal, s mečem připraveným seknout jsem se přiblížil k postavě. Na zemi leží necromancer a z hrudi mu trčí ostrý hrot kopí. Těžce oddechuje.
Jeho pravá ruka míří na krystal a proudí z ní mléčný paprsek přímo doprostřed krystalu.
Namířil jsem na něj meč. „Kde je ta dívka. „ Nekromancer se usmál. „Měla pravdu, přišel jsi…“

„Á, doktore vy ještě nespíte. Koukám že jdete zrovna od nich. Dobrá práce tam na sále.“ „Díky, ale rád bych dokázal víc.“ „Věřte, že jste dokázal víc, než jste sám viděl. Víte,jen tak mezi námi, jste náš nejlepší chirurg, sleduju vás už pár měsíců a i když jste někdy svůj, tak práci zvládáte výborně. Brzy odejdu do důchodu a je na čase abych určil nástupce. Vybral jsem vás. Jak se vám bude líbit cedule na dveřích … primář: Rupert Wolfgang“ „Já, nemám slov.“ „Doktoréééé!“
„To je z A jedničky … „

„KDE JE!“ Zuřil jsem. „Teď mě chlapče poslouchej, tohle …“ Nekromancer vykašlal další krev. „Tohle, není tvůj svět. Ani její. Ona není skutečná…“ Tvář se mu zkroutila bolestí. „Ona je magická, ty, ty jsi ale skutečnější, překročil jsi hranici naší magie. Ta dívka je duch, umírá a ty ji chceš zachránit. Smrt vás…“ Dávivý kašel a krev přerušil jeho slova. „ …vás hledá, jestli tě dostane, pak zemřete oba.“ Těžce oddechuje.“Ta dívka, to ona sebrala kámen Života a přišla za mnou. Chtěla abych jí pomohl vyvolat rituál Života a dostal tě zpět do tvého světa.“ Nekromancer se snaží popadnout dech, krev mu stéká po kápi. „Ale Smrt si jí našla příliš brzy, podařilo se mi ukrýt jí pomocí kamenu …“ Ukázal na krystal. „ Tenhle kámen pohlcuje magii, dokud budu držet jeho sílu. Bude ona v bezpečí před Smrtí. Tohle je jediné místo v tomto světě, kde je magie tak slabá, že skoro není cítit.Měl jsem počkat než se objevíš…“ Zase kašel a krev.“Pak jsem chtěl povil jen tolik magie aby jste se shledali a mohli vymyslet plán, ale…“ Prudká křeč sevřela jeho ruce.“ … ale našel jsem tuhle hloupou past, takovou amaterskou chybu …“ Na tváři se mu objevilo něco jako smích. „Já … já už ale dlouho neudržím … jeho energii. Až síla kamene zeslábne … vrátí se magie … a s ní Smrt. Pak musíš zničit kámen.Jeho…“ Pravá ruka nekromancera padla na zem, už žádná energie neproudí do krystalu. „Jeho exploze … zničí vše ma..gické v … oko…lí ,když pora…zíš Smrt … jen tak … se mů…žeš za…chrá…nit.“ To byla jeho poslední slova.

„Sestro, co se to děje!“ „Kolabují, z ničeho nic, oba najednou, ztrácí tlak, puls je slabý.“ „Připravte desky, rychle.“

Podíval jsem se na krystal, jeho záře slábla, pomalu ale jistě slábla. Vedle krystalu se začala tvarovat postava. Už začínaly být vidět rysy ve tváři, černé culíky, její oči, ta krása. „Našel jsem tě.“ „Věděla jsem, že to dokážeš.“ „Já…ty …prý…“ Kývla hlavou. „Pššt, neříkej to, obejmi mě.“ Meč mi vypadl z ruky.Oči se mi zalily slzami. Pevně jsem ji objal. Stále jsem cítil její teplo. „Mě nemůžeš zachránit, se Smrtí nemůžeš bojovat, nejde Smrt porazit v souboji.“ Setřela mi slzy. „Kámen slábne, brzy se zjeví, pak musíš kámen zničit.“ „Já … nechci … ne bez tebe…nemůžu.“ „Musíš, ty ještě můžeš žít, čekají na tebe jiní, nesmíš je zklamat. Máš přátele, kterým chybíš, nesmíš jim zlomit srdce, nesmíš se vzdát, bojuj.“ „Ale bez tebe…jak můžu …“ „Udělej to prosím pro mě, je to mé poslední přání, prosím.Slib mi to.“Kývl jsem. Políbila mě, naposledy.Záře krystalu opět pohasla, ve vchodu se začal rýsovat obrys postavy, postavy v kápy. Postava rozmáchla rukama a vyslovila zaklínadlo. Sochy na zdech začali ožívat, Kamenné slupky jejich schránek začaly praskat. „Už přichází, musíš se připravit, zachraň se.“ Pohladil jsem ji po vlasech.Naposledy. Vřelo to ve mně, nechtěl jsem udělat to, oč mě žádala, nechtěl, ale slib splním. Po tváři se mi řinuly slzy, těžce jsem polknul, uchopil jsem meč pevně do své ruky. Sochy už oživly a vytvořily okolo nás kruh, oči jim temně rudě žhnuly.Před ně vyšla postava v kápi„TVŮJ ČAS PATŘÍ MĚ“ Otočil jsem se, naše oči se naposledy setkali. Usmála se.“Sbohem.“ Kývla. „ČAS VYPRŠEL“ Sevřel jsem meč tak pevně až mi zapraskali klouby.“Ještě ne!“ ... Meč letí vzduchem. Jeho dráha protíná místo kde se vznáší krystal.Zavřel jsem oči. Meč dopadl kam dopadnout měl ... Záblesk mě oslepil i přes zavřená víčka. Když jsem otevřel oči, byly sochy , Smrt i Ona pryč. Okolo mne se váleli střepy krystalu a lehce osvětlovali jeskyni. Padl jsem na kolena, hlava mi padla do rukou a slzy tekly proudem.“Proč!.“ Zašeptal jsem.“Proč.“

„Ztrácíme je, tlak klesá. Zástava.“ „Krucinál dejte sem ty desky rychle, nabíjejte.“ „Wolfgangu, podívejte! Pustili se. Zachraňte toho chlapce.“ „Stopadesát jednotek. Nabít !“

„Haló, chlapče, jsi tu? Haló, ozvi se. Ah, tady jsi." Mág si sedl vedle mne. "Kámen je zničený, Smrt už na tebe nemůže. Teď se můžeš vrátit.“ Podíval jsem se tázavě do jeho očí. „Ano, vím proč jsi zde byl. Potřeboval jsi pomoc a nebyl čas tě přesvědčovat." "Zničil jsem kámen života ... i ten meč" šeptl jsem. Položil mi ruku na rameno. "Dokázal jsi to. Ty artefakty byly vytvořeny k tomu , aby mohli zachránit jednu lidskou duši. Až bude zapotřebí, stvoří se další. Teď je čas se vrátit tam kam patříš. Mezi živé.Vstaň. VAS REL POR" Předemnou se rozzářil portál. "Tahle brána tě dostane do města, tam už na tebe čeká převozník.Sbohem člověče." Mág ustoupil o krok vzad. "Ty se mnou nejdeš?" "Ne, ještě musím pohřbít mého přítele." Mágův hlas se slabě zatřás.Ukázal na ostatky nekromancera."Já , nevím co říct ... snad jen, díky ... a sbohem." Mág pozvedl pravici a kývnul. Vstopil jsem do portálu.

"Jak jsme na tom?" "Tlak kolísá, puls nehmatatelný.Stále žádná odezva." "Stoosumdesát jednotek. Nabít, ruce pryč!"

Blesk a rána, nad městem zuří bouře, ale nepadá ani kapka vody z oblohy. Stojím před mostem ve městě Britain, přesně před tím mostem, kde začal můj příběh. "Tož vítaj hochu zpátky. Tak prý už máš ten vejlet za sebou. No je nejvyšší čas." To je Rupert. "Ty jsi převozník?" "Kdo, já? Hehe, já jsem jen prostý strážný, co pomáhá zbloudilým duším najit správnou cestu a ta tvoje, ta vede přes tenhle most." Podíval jsem se tím směrem, krajina za mostem byla ponořena do mlhy. Kamenný most se klenul přes širokou řeku. odděloval město od divočiny. "Neboj chlapče, nic zlého tě na druhé straně nečeká, ale měl by sis pospíšit, než se bouře uklidní.Hehe." Nejistě jsem vykročil na most. "Jdi a neotáčej se zpět chlapče.A pozdravuj tam u vás, hehe." Můj krok byl více a více sebejistější. Už zbývalo jen pár metrů. Podíval jsem se na konec mostu a ... "Co to?" Úplně na konci mostu byly do země poskládány z kamínků dva ornamenty. Dva hadi. Jeden se kroutil ve tvaru písmene A a obepínal symbol srdce, druhy ve tvaru číslice 1 a obepínal symbol stromu. Pousmál jsem se, jdu dobře. Vstoupil jsem do mlžné stěny. Najednou se mi zamotala hlava, ne hlava, to se začal otáčet svět. Ztratil jsem rovnováhu a padl jsem na zem, okolo mě se začal tvořit vír. Začal hučet vítr. Ten vír byl stále prudší, zvedl mě ze země. Vznášel jsem se uprostřed víru a zkrz řev větru byla slyše slova moci. "AN CORP" Než jsem ztratil vědomí , tak jsem ještě zaslechl něčí slova."Dokonáno jest, hehe."

Zrnka v hodinách Života se opět dala do pohybu. Jedno s neomylnou přesností našlo otvor a poslední zrnko těchto hodin propadlo do hlubin času.Hodiny začali blednout a vytrácet se, až po nich sbyl jen bílý opar a vzpomínka. Druhé zrnko však změnilo směr a minulo propast. Začalo zběsile kroužit po obvodu.Ze spod hodin se začali zvedat zrnka a další, hodiny se pomalu ale jistě začali plnit pískem, už i poslední smítko proletělo vzhůru. Hodiny se zatřásly. Pisek v hodinách se opět začal pravidelně odsypávat.

"Máme ho. Puls pravidelný, tlak v pořádku, je zpátky doktore." "Teď tu dívku, jak dlouho už je zástava." "Tři minuty." "Sakra, to je moc dlouho. Dvěstě jednotek. Nabíjet. Ruce pryč!" "Bez odezvy." "Dvěstěpadesatát a nabíjet ..." "Wolfgangu, přestaňte, je konec." " ... do prčic. Sestro! Nabíjet řekl jsem." " Udělali jsme maximum a chlapec žije, víc už udělat nejde." "Máte pravdu primáři, omlouvám se ... sestro ... vypněte to. Uveďte do záznamu, klinická smrt nastala ve tři hodiny čtyřicet pět minut. Co ten chlapec." "Pravidelně oddechuje, probral se z tranzu, on ... on spí." "Podívejte se něj, to jsou slzy a úsměv. Vyhrál. Vítej mezi živými chlapče ... "

… Každý den potkáváme spoustu lidí. Často je míjíme aniž bychom je vnímali. Kdo jsou? Na co asi myslí? Co je trápí? A tak si plyneme ze dne na den a najednou se zastavíme a zadíváme se, kdože to jde proti nám. Poznáme přátele, právě ty lidi, kteří kdysi byly jen duchové, co chodí okolo nás. Chvíle strávené s nimi, to je pravý důvod proč žít. Někdy se najde právě ta duše, se kterou splynete v jednu a svět je sladká báseň. Ale i zde si osud zahrává a nejen štěstí, nýbrž i bolest přináší. Přátelé odchází, lásky se rozchází a zanikají a i lidská duše musí jednou odejít tam, odkud není návratu. Ztráty neseme těžce, leckdo propadne beznaději, avšak díky těmto lidem, co nás opustili, jsme dokázali najít další přátele, další chvíle radosti a štěstí. Proto nikdy nezapomeňte, že na světě je spousta fajn lidi a život je o tom umět je najít a nepřestat hledat,i když některé ztratíme. Dokud žijeme, nikdy se nevzdáme hledání. NIKDY!

E.T.

"Najdem si místo kde se dobře kouří. Kde horké slunce do nápojů nepíchá. Kde vítr snáší šmolky ptačích hovínek. Okolo nás a říká ..."

http://www.youtube.com/watch?v=X5TYAr7CykE

Napospas · Příspěvek od **Napospas** » 24 zář 2008 20:07

Je to hrozně dlouhé

Ozmondia · Příspěvek od **Ozmondia** » 24 zář 2008 20:08

LUXUS

Carolyn · Příspěvek od **Carolyn** » 24 zář 2008 20:09

To nemůžu číst. Podle konce to bude smutný a já když čtu něco smutnýho, tak pak brečím. ^^ Naposled jsem zvládla Mši za Aničku na Písmák.cz a nikdy víc dojímavou literaturu!

Muzzy · Příspěvek od **Muzzy** » 24 zář 2008 20:31

Pazdi · Příspěvek od **Pazdi** » 25 zář 2008 08:28

paráda kamaráde

Duffy · Příspěvek od **Duffy** » 25 zář 2008 11:42

nějakej spoiler, prosím :p

Prafotr Morava · Příspěvek od **Prafotr Morava** » 25 zář 2008 15:04

pěkné, pěkné

Anansi · Příspěvek od **Anansi** » 25 zář 2008 21:48

1) gramatika!!!!! (ja vim, pet vykricniku znaci chorou mysl :p)
2) odstavce a odradkovani
3) vytvor si vlastni svet. takhle te ten pouzity zbytecne omezuje... nebo v horsim pripade pusobi smesne.
4) rika se, ze nejvetsi tragedie je absence humoru. je urcity duvod, proc jsou treba v hamletovi ti sileni hrobnici

5) vetsina lidi neplyne, ale spis se tak jakoze "procukava"
6) uprimne doufam, ze to je fikce a ne "based on real events", i kdyby to events melo urcovat jenom stav mysli - protoze v pripade, ze by to byla cista fikce, tak bych mohl rict, ze to je zbytecne sentimentalni a, omluv mi ten vyraz, prizemne romanticky unyly. v tom druhym pripade bych asi byl radsi zticha :p

Tonda Bijec · Příspěvek od **Tonda Bijec** » 26 zář 2008 07:44

ad 1 ) chybna gramatika je (ta v reci nekterych postav) umysl (ta ostatni je lidsky faktor - omyl; a nebavi me delat korektury vecne.)

ad 2) Odstavce ... v ramci moznosti fora upraveny dejove linie TUCNE a KURZIVOU a ta slepenina vet oddelena takovou to veci co se ji rika odradkovani (jakoze odstavec) - sarkasmus (kdyz si predstavis ,ze ti to rika hrobnik tak, to mas skoro jako z Hamleta) Odradkovani ... to uz bylo na me moc uprav.

ad 3) hraju zde, a "ziju" v tomto fiktivnim svete, proto je moje snaha zkloubit svet "Temneho raje" a ten "realny" - umyslne umyslna , duvodem je prave ta "magie" ... muj nazor je, ze to tak spise oslovi mistni komunitu. Poruseni autorskych prav jsi nejsem vedom.

ad 4) s tim souhlasim, lec pri psani tohoto pribehu jsem nemel zrovna moc naladu na humor (inspirovano realitou) Jinak, Hamleta jsem necetl, asi ti hrobari byli vazne dobra parta, skoda.

ad 5) no zde tezko soudit, tot problem kratkych pribehu, ctenare proste musim postavit castokrat pred hotovou vec a nebo popsat dalsich par stran, co jsem napsal je kompromis (na takove urovni jak mi pripadal v dobe psani vhodny) Dejova linie realneho sveta je umysle slozena jen z rozhovoru, o to tezzsi je to na predstavivost (kdo je kdo a kde). Kdyby to bylo hrane predstava je, ze by to byly rozhovory ve tme, takove ty vykriky do tmy, co oddeli casovy skok v dejove linii fiktivniho sveta.

ad 6) je to fikce, me osobne se to nestalo (jeste stale ziju) o zadnem takovem "magickem" ukazu nevim, ale proste v mem okoli tak nejak hloupe zmizelo par lidi. Smrt je tak hloupa zalezistost, to bys neveril.

Sentimentalni, prizemni ... inu nezavdecis se vsem, nikde a nikdy.

PS: ze se jedna o fikci, je jasne uz jen z toho, ze se dejove lini nenachazi v meste Britain zadny "votrhanec" , volajici "Lol omg, lamo" - sarkasmus + hrobar.

PSS: Ja rad pisu dlouhe texty, nejvetsi problem je ten, ze to pak malokdo cte.

Johnius De Saint · Příspěvek od **Johnius De Saint** » 26 zář 2008 07:55

Musim říct, že když jsem zběžně prohlídl začátek textu, utrousil jsem něco jako: "Zas další ptákovina". A za chvilku jsem si uvědomil, že doslova hltám další slova a odstavce. Díky za pěkný počtení.

Mara z Acoma · Příspěvek od **Mara z Acoma** » 26 zář 2008 09:52

Mas jeste nejake jine veci? Zajimalo by me, jak jeste pises, jestli se to da s timto srovnat.
Tohle se mi libilo, bylo to poutave a ctive, mozna vsak trosku klisoidni a prilis vazne na to, ze tam nebyly zadne hlubsi myslenky, ktere by ctenar nemel naservirovane v textu..
Povidka super (hrane by to mohlo byt jeste lepsi), ale celou knizku v tomhle tonu bych cist nechtela.

Tonda Bijec · Příspěvek od **Tonda Bijec** » 26 zář 2008 10:21

Neco malo jeste jo. Jinak, je to jen povidka, knizka kdepak, to by bylo treba daleko vic vedlejsich deju, spise neco jako povidky ze serialu "Krajni meze" , pokud nekdo znate.
No chtel jsem to dat do jinyho topicu, ale at nespamuju zase forum bude to zde, kdo se procte si pocte.

"Hmm, Maminka , coze Maminka ?! "

Kód: Vybrat vše

Ze života dobrodruha.

Lovec a kořist. Kořist pronásledována umírá aby lovec mohl přežít. Stále dokola se opakující děj. Jenže někdy se stane, že i lovec je uloven, ne aby se stal potravou, ale aby musel trpět. A co s tím naděla? Nic, vůbec nic, protože vlastně trpí dobrovolně a rád, i když …


	Nad kopci pokrytými bílou přikrývkou krouží orel, pozoruje tmavou tečku, která se pohybuje rychle po pláni, sleduje pozorně její pohyb a přibližuje svůj ladný let blíž k ní,Kořist. Jen o kousek dále se pohybuje další tvor, pohybuje se rychle a sebejistě, beze strachu, sleduje pohyb orla a vytrvale si rozráží cestu hlubokým sněhem,Lovec.

	Kořist cítí nebezpečí, ví že se blíží její konec a prchá. Orel krouží čím dal tím blíž a blíž nad tvorem.Kořist je zmatená, to co je nad ní musí byt to nebezpečí, rychle od toho pryč! Krev v žilách se začíná bouřit, krajina před ní se divoce kolíbá, ale musí utíkat, rychle, honem, rychleji! Lovec vidí v dálce se blížící tmavý bod, sundává ze zad luk.Poklekl na koleno. Levou rukou uchopí luk a pravou vytahuje z toulce šíp. Laň se blíží, zmatená a vyděšená nevidí lovce před sebou, prchá.Šíp zapadá do tětivy luku, lovec klidně pravidelně dýchá, už rozpoznává obrys kořisti.Tětiva se napíná cíleným pomalým pohybem, luk se prohýbá pod mocnou silou. Kořist ale začíná tušit, že něco není v pořádku, ale co?!  Běží, pořád běží, ví že nesmí zastavit! Lovec už jasně vidí svou kořist, tětiva se ustaluje  v nejnapnutější pozici. Lovec zadržuje dech, hrot se pevně zaměřuje na kořist.Čas se zpomalil.Lovec vnímá tep obou srdcí. Buch, buch. Laň už jasně cítí, že běží špatným směrem. Musí rychle jinam! Hned teď! Ale nohy jí ještě nechtějí poslechnout. Buch, buch. Teď. Teď je ten správný okamžik. Pravá ruka pouští tětivu. Obrovská síla vložená do napnutí se v mžiku uvolňuje. Šíp vyráží na svou krátkou smrtelnou cestu. Buch, Buch. Nohy laně konečně poslechly, svaly se zatínají a brzdí její tělo v pohybu vpřed. Ale už je pozdě, příliš pozdě. Čas se zastavil. Šíp už nemůže minout. Až teď si kořist všimla toho, koho se celou dobu bála.Vidí mu přímo do očí. Jak je možné, že ho neviděla dřív? Čas se opět rozběhl. Poslední myšlenka kořisti.Pryč!! Šíp dokončil svou pouť.Buch. Na pláni se rozhostilo ticho. Lovec vstal, došel k lani, poklekl a pomodlil se. Na rameno mu usedl orel. Jeden tvor zemřel, aby jiný přežil.



	Dnes byl úspěšný lov. Taky už doma nebylo pomálu co do huby a hlavně má dnes přijet návštěva. Pro pána ! Sakra! Jak jsem mohl zapomenout, to bude zase řečí, ta si mě zas vychutná. Musím si pospíšit, snad se stihnu vrátit dřív než přijede Ona. Běžet hlubokým sněhem s laní na sáních není ideální, ke srubu to mám za běžných podmínek (jako je blížící se  sněhová bouře , nebo smečka nenažraných vlku v zádech) tak do západu slunce. Někdy jsou ale situace, kdy ve vás hrůzou vyvolaný adrenalin udělá s tělem divy, a tak se mi povedlo dostat se ke srubu ještě za ostře slunného dne. 

	Sotva jsem dorazil ke srubu už jsem koukal kolem dokola a nikde žádny kočár. To vypadá nadějně, třeba Jí po cestě potkala nějaká ta běžně dostupná smrtelná ošklivá příšerná sněžná bouře a nebo smečka děsně hladových zubatých šílených zlých vlků. I když při mém štěstí se bouře na just zrovna nekoná a vlky určitě jako na potvoru chytl nezkrotný průjem z poslední večere. Jak to Ona děla? Je snad nesmrtelná ? Dotáhl jsem laň do mrazáku, což je jen díra do země, vykopaná ve všude přítomném sněhu, s vysokým kůlem, zatlučeném na okraji. To aby byla ta džuzna vůbec vidět v té všudypřítomné bílé, anebo kdyby napadal zas průměrný noční bonus - půlmetr  sněhu. Ještě jsem si šel odložit luk do kůlny a …. „Sakra“ Ona přijela na koni ,ne na kočáru jako obvykle, ale jen tak na koni, co si myslí škatule jedna..Z venku se ozvalo zavolaní.  „Miláčku pojď už dovnitř, maminka přijela“  „Do prdele“ zaklel jsem, ale jen tiše, Ona má totiž moc dobrý sluch.Vyšel jsem z kůlny  zastavil jsem se u mrazáku a na chvilku se zamyslel. Prcek sem neleze, má z mrazáku strach, můj poklad sem taky nechodi, nesnáší ten pohled na padlou zvěř, takže jediný, kdo sem přijde očumovat , je jen Ona. Rychle jsem mírně rozšířil otvor mrazáku a posunul kůl o metr jiným směrem.Když jsem odcházel, tak jsem se spokojeně zubil. Ta představa ucpané díry Jejím oplechovaným tělem mě potěšila.

	Tři, dva, jedna , teď … otevřel jsem dveře, nadechl se na pozdrav. „Tóóóóóníííííčku“  Nenávidím když mi říká Toníčku. *muck*   Néééé! Ona mi dala pusu. A je po večerním rozmnožování. „Já tě tak ráda vidím“ *muck*  Do prkýnka už zase! To mi děla schválně. „Ahoj maminko, taky Vás rád vidím.“ To jsem vážně řek?  „Óh ty můj kloučku, pojd sem a obejmi mě“ Jejda, teď po mě skočí a já nemám kam ustoupit a nemám u sebe ani meč, krucinál. „Ouuuch!??*!§!“  To objetí zabolelo. „Jéé promiň, já si neodepnula bedérní plát.“ Jo toho jsem si taky všimnul, ale z důvodů nutných pro přežití jsem se mile usmál. „Ale ty mas kulky jak z olova, než vyrosteš tak se to zhojí.“ Ta má ale příšerný úsměv, ja ti dám že náhodou zapomněla odepnout. „Zajisté maminko.“ Pohled z očí do očí a obou nám bylo jasné že to nebude lehký večer. „No tak vy dva, přestaňte se škádlit.“ Ach, ten krásny něžný hlas, je vůbec možné, že je to dcera Téhle … no však víte. „Ahoj poklade, ulovil jsem laň, zítra uděláme hody.“  Polibek,krátký hebký, jo, pro ten stojí za to bojovat a žít. „Skočím se převlýknout do něčeho pohodlnějšího“  Á, skoro bych zapomněl. „Kde je prcek. Nesežrala ho?“ zašeptal jsem směrem k Peťce a zazubil se. „Já to slyšela.“ Sakra, jak to dělá. „Ale, to od tebe nebylo pěkné miláčku, schoval se jako vždy, výš kde.“ Zase ten Polibek, ach, proč se cítím tak provinile. „Brum Brum, kdepak dítě je, Brum Brum.“ Zaduněl můj hlas a ještě jsem u toho efektně zadupal abych dodal výstupu důvěryhodnost, cítil jsem se pánem situace. „Koukám holka, že ten tvůj může přinejhorším dělat v lese škodnou.“ Teda ten Její usměv vážně nahání hrůzu, a navíc je po situaci i po pánovi. Dodupal jsem se až za almaru (ne za tchyni, ale za tu dřevěnou, i když s tím dřevem maj lecos spolecnýho ) „Baf!“ Prcek se jako vždy *děsně* polekal, což jen přidalo Maminčině tvrzení o škodné na pravdě.   „Čau prcku, nezlobil jsi maminku? Tatínek ti přivez dáreček. Teď ale šupem do koupele za chvilku je večeře. No tak, honem, nebo tě sežere medvěd. Brum, brum.“  *Dup,Dup*  Prcek za víceméně spokojeného řevu odběhl spolu s mým pokladem do koupelny.  Jó, na svůj taťkovský um jsem zvláště pyšný. Jenže něco je teď špatně.Aha, to protože jsem zůstal spolu s Tchýní sám, bože můj při mně stůj. „Slyšela jsem že lov ti jde výborně a koukám že kondici máš taky skvělou. Sotva si tu laň zkolil už si pelášil jak o život domů. Ale byla to  pěkná rána a to s tím orlem taky vychcaná věcička.“ Zarazil jsem se, Ona mě pozorovala ?  Jakto že jsem si ji nevšimnul ?!   Jasný, těžko vyzrát nad nejobávanější válečnicí široko daleko, ale ani jsem neviděl žádné stopy,  holt je dobrá. „Ale jo, to výš, běžný den. Chvilka stopování a pic ho!“  „Chvilka říkáš? Běhal si za tou laní od rána, ale musím uznat, že  máš výdrž, kdybys ji netrefil tak by jsi ji určitě uběhal.“ Zase se mi směje potvora,výdycky to zní jak když se blíží železařství, taky by mohla aspoň tady odložit ty svý plechy, vypadá v tom jak golem. . „A co s mečem už ses naučil se nepíchnout do zadku, nezkusíme si trsnout ?“  A je to tady, když už mám být pokořen, tak úplně, to je její krédo. „Nemyslím že je na to vhodná chvíle“ Sotva jsem to dořekl, už se mi u nohou válel meč. „Já ho do ruky nevezmu, výš dobře jak nemá Petra ráda, když se spolu bijem“  Přesněji, když si Ona se mnou hraje, jak jsem říkal … nejobávanější bojovnice široko daleko versus prosty byť statný lovec, copak mám šanci? Ale to už Její meč svištěl vzduchem, efektním saltem jsem se vyhnul ostří a za letu sebral meč ze země. „Hmm, koukám že se lepšíš.“ Lepším? Tohle bylo nejlepší artisticky číslo jaký kdy mohla vidět."Díky , Maminko" Krátký švih horem, otočka a Její mocný úder z boku, jak předvídatelné, tím mě nepřekvapí. A zase série úderů, švih prásk bum křísk. Odrazil jsem Její poslední úder, zavrávorala využil jsem situace, meč pěkně pod krk. „Ha a mám tě“ Teď jsem byl v sedmém nebi, porazit  jsem Tchýni, ah já snad blahem omdlím. „Myslíš“ Mrkla na mě a koukla se směrem k podlaze. Velice pomalu jsem se podíval taky.No a teď jsem se pro změnu cítil jak eunuch pred zeunuchovatěním. Jak to tak vypadá, pokud budu chtít mít ještě děti, měl bych se vzdát. Hvíííííízd, prásk! Vzduch se rozvířil a zavoněla ocel. Dvaceti kilová bitevní obouruční sekera se zasekla přesně mezi mě a Tchýni. To bylo poprvé co jsem viděl vyděšený výraz na Tchýnině tváři! Sice jen na chvilku ale byl tam. Oba jsme se prudce otočily a tam stála Petra a s úsměvem na rtech tím krásným klidným tichým hlasem dodala:  „Večere se podává, běžte se umýt.“ Pak Peťka, slunce mé duše, ladně došla až k nám a jakoby mimochodem vytrhla sekeru z podlahy a pověsila zpátky nad krb. Spokojeně jsem se zasmál, tohle byl jasný signál pro Tchýni, že žádné skalpování se tu trpět nebude, ó díky bohu za to poupátko.

	Toho večera se už moc nestalo. Jen muj synátor se vyznamenal. Po tom, co se ho Babička zeptala jestli se nebojí strašidel jí na to suveréně odpověděl, cituji: "Ne, nebojím, ale že tu určitě nějaký jsou, protože táta říká, že se tu pořád stejně kolem domu plíží ta Babizna, co nás chce jen sežrat." 

	A konečně už jsem v posteli, byl to velmi náročný den."Toníku, nezlob tak maminku, víš že jí mám ráda." Když se na mě takhle podívá, vždycky mám výčitky."Vím miláčku, já se vynasnažím, ale víš dobře jak si ráda rejpne ... někdy i mečem." Chabá obhajoba, vím. Přitulila se ke mně a zašeptala mi do ucha: "Ty to zvládneš, jsi silnější než Ona." To, mi lichotí, jasně že to zvládnu, jsem přece Pán tohohle domu a Pán lesa. Někdy nevím proč se pořád snažím s Tchýní vycházet.Pohladila mě a políbila. Jo, už si vzpomínam, kvůli tomuhle. Ah, další polibek. Kvůli této chvíli stojí za to vtrhnout do nehlubších jeskynní a vrhnout se na démony, rvát se do posledních sil s netvory celého světa, nechat padnout království, snést slunce z nebe ... anebo pozvat Tchýni. 
                           A tak , Lovu Zdar.

Raegann · Příspěvek od **Raegann** » 26 zář 2008 12:00

Je to fajn (ten prvni pribeh). Tim myslim - neni to extratrida, ale ty asi stejne nejsi spisovatel "profesional", nicmene tohle jsem docetl az do konce, coz se o nekterych "profesionalech" rict neda.

A sentiment? Nenadelas nic i zivot je v urcitych momentech a situacich neuveritelne sentimentalni..

Pazdi · Příspěvek od **Pazdi** » 26 zář 2008 12:33

Anansi píše:1) gramatika!!!!! (ja vim, pet vykricniku znaci chorou mysl :p)
2) odstavce a odradkovani
3) vytvor si vlastni svet. takhle te ten pouzity zbytecne omezuje... nebo v horsim pripade pusobi smesne.
4) rika se, ze nejvetsi tragedie je absence humoru. je urcity duvod, proc jsou treba v hamletovi ti sileni hrobnici
5) vetsina lidi neplyne, ale spis se tak jakoze "procukava"
6) uprimne doufam, ze to je fikce a ne "based on real events", i kdyby to events melo urcovat jenom stav mysli - protoze v pripade, ze by to byla cista fikce, tak bych mohl rict, ze to je zbytecne sentimentalni a, omluv mi ten vyraz, prizemne romanticky unyly. v tom druhym pripade bych asi byl radsi zticha :p

1 - gramatika...no v době, kdy i na serverech ala www.novinky.cz se píšou hrubky a v televizi úžasní reportéři mluví ještě úžasnější češtinou bych to neřešil..pár věcí tam je, to ano...ale za to se hlava netrhá
4 - humor je fajn...sem si ho ale nedokážu dost dobře představit...(btw...pročíst ten kousek s tím, že i v hamletovi jsou hrobníci...mě docela pobavilo:) )
6 - tak jak píše Raegann "A sentiment? Nenadelas nic i zivot je v urcitych momentech a situacich neuveritelne sentimentalni.." život je divnej...sentimentální...ironický...skutečný...neskutečný...omezený...neomezený...a o tom to docela je...každej ten svůj život (respektive svět, jak jsi vzpomínal výše někdy v bodě 3) vnímá a bere jinak a je jen a jenom na něm, jak ho bude žít (prožívat, přežívat užívat...) a říct "vytvoř si vlastní svět"...maybe právě tenhle "dvousvět" je ten "vlastní svět"

Piscot · Příspěvek od **Piscot** » 26 zář 2008 12:50

Johnius De Saint píše:Musim říct, že když jsem zběžně prohlídl začátek textu, utrousil jsem něco jako: "Zas další ptákovina". A za chvilku jsem si uvědomil, že doslova hltám další slova a odstavce. Díky za pěkný počtení.

S tímhle se plně ztotožňuju, dvakrát jsem otevřel ten topic a jen to přescroloval a pomyslel si jak je to dlouhý ale potřetí jsem se nějak začetl a opravdu moc hezký příběh.

Leny-m · Příspěvek od **Leny-m** » 26 zář 2008 14:54

Pěkné

Raegann · Příspěvek od **Raegann** » 26 zář 2008 16:40

Pazdi píše:"vytvoř si vlastní svět"...maybe právě tenhle "dvousvět" je ten "vlastní svět"

Taky bych to nevidel tak tragicky. Neco jinyho je, kdyz nekdo pise pribehy Lorda Britishe, ale tady je jedina souvislost s tim svetem Ultimy snad jen nazev mesta Britain a slova moci.. Napsat misto Britain treba Horni Dolni a misto An Corp napriklad Cary Mary, tak je souvislost tatam. Proste to vnimam jen jako obecne kulisy fantasy sveta, kde funguje magie apod.
Co se tyce humoru, taky ho nevnimam jako nutnost. Spousta kvalitnich del dobrych autoru ho treba nema vubec (z hlavy me napada napriklad Remarque, .. ale urcite i mnoho dalsich) a na kvalite to neubira.

Leny-m · Příspěvek od **Leny-m** » 26 zář 2008 18:59

Druhý příběh taky moc pěkný, vážný začátek přechází v hezkou komedii